Krizové situace nejsou sci-fi

Ludvík Cimburek
Ludvík Cimburek

Abychom získali pohled zvenčí, domluvili jsme si schůzku s Ludvíkem Cimburkem, který byl dříve profesionálním vojákem v 601. skupině speciálních sil, tamtéž je nyní velitelem jednotky aktivních záloh a také působí jako poradce náčelníka Generálního štábu Armády ČR v oblasti aktivních záloh. Mimo jiné také prošel kurzem Rangers v USA. My si ale povídali hlavně o tom, co je a k čemu je „branná výchova“, hned v úvodu jsme se pozastavili nad tím, jak jí vlastně nejlépe nazývat…

Je otázka, co si pod tím představit, starší ročníky si pamatují brannou výchovu ze školy, kde to bylo spousty věcí dohromady. Já to vidím spíš jako přípravu na pobyt v přírodě a krizové situace. Odpoutal bych se od slova branná, které má různé konotace a ne vždy pozitivní.

Krizové situace můžou každého potkat a je fajn, když dospělí i děti vědí, co se může v přírodě stát, i když jdou třeba jen na procházku. To znamená základní orientace v mapě, práce s buzolou, vědět, kde můžu potkat nebezpečí, co hrozí v létě – úrazy z horka, co hrozí v zimě – laviny. Základy bezpečnosti – že někdo ví, kde jsem, kde budu, a já vím, jak ho kontaktovat a najít. Samozřejmě k tomu patří schopnost pobytu v přírodě (nechci říkat přímo přežití), jako umět si rozdělat oheň, vědět, kde bych ho dělat neměl, a když už ho dělám, tak jak správně a bezpečně.

Tohle všechno my s dětmi děláme. Když se ale mluví o branné výchově, přestože tohle k ní patří, lidi s tím mají spojenou představu nějaké vojenské přípravky.
Jde ale o úplně obyčejné věci. Třeba aby děti uměly pracovat s nožem, ořezat si klacek na buřta. Nepovažuju za něco mimořádného, když děti umí obsluhovat střelnou zbraň, aspoň si vystřelit růži na střelnici. Samozřejmě první pomoc, schopnost vyhodnotit situaci, a když už jí neumím vyřešit sám, tak vědět, že mám zavolat záchranku, hasiče nebo policii. To jsou věci, které by prostě měl znát každý.

Měl by to znát každý, ale je to tak?
Samozřejmě pro někoho z města není život v přírodě úplně standardní. Děti na vesnici se v přírodě umí pohybovat líp, vědí, jak funguje, jak probíhá porod, jak zabijačka, chodí na houby… Já osobně tyhle věci považuju za samozřejmé, otázka je, kdo to těm dětem má vštěpovat a jaká je v tom úloha státu.

Jasně, máme nějaké školní osnovy, ty (aspoň jak jsem já informovaný) jsou neuvěřitelně přísné a svazující. Navíc vzít dítě na výlet, kde hrozí, že ho popíchá komár, znamená pro učitele ohromné problémy. A pro některé rodiče je možnost, že dítě stráví noc ve stanu, nepředstavitelná.

No a pak je tady nezastupitelná úloha různých oddílů, ale děti do nich přivedou jen rodiče, kteří to považují za důležité. Je na rodičích, co se děti naučí. Někteří si myslí, že se na život nejlépe připraví tím, že budou hrát golf, tenis a hry na počítači. Pak jsou jiní rodiče, kteří věří, že je potřeba aby dítě samo získalo některé zkušenosti. Berou děti třeba na ryby. A kdo byl někdy na rybách, má k rybám i třeba k jejich zabití úplně jiný vztah než někdo, kdo viděl rybu možná v akváriu.

V jakém věku je podle vás dobré s „brannou výchovou“ začít?
Tady žádná hranice není. S  dětmi je možné na tom pracovat kdykoli, ať jde o pohyb v přírodě, práci s nožem nebo sekerou (když potkáte patnáctileté dítě, které není schopné držet v ruce sekeru, tak je to směšné). Děti v jakémkoli věku v nějaké míře zvládnou cokoli, ať je to práce s počítačem, cizí jazyk, nebo pohyb v lese. Záleží jen na formě, jakou jim to předáme.

Myslíte, že nutnost těchto dovedností roste?
Podle mě je pořád stejná. Spousta lidí si ale čím dál hůř dokáže představit situaci, kdy by to mohli potřebovat. Proto je nutnější než dřív o tom mluvit a lidi přesvědčit, že některé věci, které by se mohly stát, nejsou úplné sci-fi.

ptal se Jakub

Mohlo by vás zajímat

POKOS – tato zkratka ukrývá název projektu Ministerstva obrany „Příprava občanů k obraně státu“, který je zaměřen hlavně na vzdělávání učitelů, dále na spolupráci s obcemi, nabízí i dotační program pro NNO.

Jak se zachovat, když… tato učebnice pro druhý stupeň ZŠ obsahuje návody pro krizové situace, jako je živelná katastrofa, únik chemické látky, nedostatek pitné vody, zasypání lavinou, obsahuje i témata extremismu a terorismu.