Komunismus a fašismus jedno jsou…

pes-s-kouli-webPřišel čas se odpoutat od komunismu a křesťanství, i když jde o téma vděčné – nemálo dnešních filozofů, historiků a sociologů uvažuje v alternativních představách o tom, jak by se vývoj společnosti ubíral dál… Komunisté, stejně jako křesťané, rozšiřovali svoji ideologii ohněm a mečem – koneckonců je to vždy „jen“ otázka moci. Komunističtí vládcové stejně jako klérus ve své touze po světovládě zapomněli na své prvotní ideje a pro udržení moci byli ochotni udělat leccos. Výsledkem pak je, že mnozí lidé nevěří… nikomu a ničemu.

Jedno z nesmírně citlivých témat a častých argumentů je zamyšlení nad tezí, že komunismus a fašismus jsou dvě stejně zrůdné ideologie.

Častý omyl!
Bohužel už hned v úvodu se skrývá jedno z čertových kopýtek podobně jednoduchých soudů… Protože autor podobných výroků odhalí svoji povrchnost už jenom zevšeobecněným použitím pojmu fašismus. Aniž by si uvědomil, co všechno tento pojem obsahuje. A že s největší pravděpodobností má na mysli srovnání komunismu a nacismu… A jsme opět zpátky u teze, že dějiny jsou čímsi velmi komplikovaným – rozhodně nejsou jednobarevné!

Liberální demokracie
Dnes žijeme v prostředí, kterému politologové říkají liberální demokracie a k tomuto pojmenování vztahují určité typické znaky. A komunisté – nahlédnete-li na ně bez předpojatostí – je radikalizovali. Je-li typickým prvkem liberální demokracie lidská důstojnost a politická rovnost – tedy její promítání do občanských, politických a kulturních práv, komunismus žádal její prosazení až do práv sociálních a hospodářských. Což ovšem – dle hledisek liberální demokracie – už je „přes míru“. Nacismus je ovšem jeho protipólem (komunismu) – liberalismus totiž neradikalizuje, ale zcela jednoznačně ho pouze odmítá.

Opravdu komunismus = fašismus*)?
Komunismus je přesvědčen, že jednotlivci jsou zásadně ovlivňováni svým postavením ve společnosti a cesta k lepšímu životu jednotlivce proto vede přes strukturální změny, tj. proměnu stavby a vnitřních i vnějších vztahů a vazeb, což v maximalistické variantě směřovalo k představě, že v komunismu už lidí nebudou krást a vraždit (což je velmi nebo spíš – pro mnohé – trapně naivní, nicméně stát, jako instituce, měl fakticky perspektivně odumírat a ztrácet vliv). Nacismus naproti tomu od samotného začátku nabízel daleko snazší (a rychlejší) řešení – společnost zlepšíme tím, že ji úplně zbavíme nejprve židovstva… později dalších méněcenných… a stát v tom měl hrát zásadní roli, bezprostředně i v budoucnu. V tom bylo jádro a podstatný rozdíl v obou ideologiích. Což byl i důvod jejich vzájemného nepřátelství – kdyby tam totiž tento i další protiklady nebyly, jen obtížně by se dostávaly do rozporu.

Neomlouvám žádné zločiny
Ale je-li – například právě u nás v Čechách a na Moravě – komunismus kritizován a nenáviděn za majetkové přesuny podbarvené ideologickým zdůvodněním, jak ozřejmit přesuny majetku v době pobělohorské (nesporně) ve prospěch určité názorové skupiny? A nebo, ať nejdeme tak hluboko do historie: Jak vysvětlit zrušení šlechtických titulů a zabavení velkých pozemků za první republiky? Mně to přijde jako – nesporně mírnější, ale stále podstatou stejná – změna společnosti reformou její struktury: Někomu se vzalo… a jinému dalo…

Jistě, vše se vždy událo v určitých historických podmínkách a souvislostech, ale copak to námět k zamyšlení?


chavezNejde o nic méně ani více
než o výzvu přestat se pohybovat v černobílém světě. Je nezbytné vložit do pochopení historie i osobní práci a prostředky, zejména čas. Vytváření jednoduchých řešení s sebou totiž nese velké nebezpečí“: vytvoření obecných ovšem beztvarých kategorií – viníků, neznalých, obětí či vždy spravedlivých hrdinů…

Na závěr dnes popíchnutí nad jiné aktuální: Velkou oblibu levicové politiky a ideálů sociálně spravedlivější společnosti v tak obrovské prostoře, jako je Střední a Jižní Amerika, dnes velké množství politologů, historiků a dalších odborníků přisuzuje Spojeným státům… a chápe to jako odvrácenou stranu desetiletí trvajících snah zadržet komunismus v této části světa. Mimochodem – o těchto režimech se všeobecně mluvilo jako o fašizujících a nedemokratických. Podpora tamějších velmi sporných postav, často až obskurních figur v podobě diktátorů, dnes vede k vychýlení „kyvadla dějin“ právě na opačnou stranu. Ironie osudu, nemyslíte?

Martin


*) Pod pojmem fašismus se ovšem skrývá tolik vzájemně odlišných zřízení v různých státech, že použití toho pojmu samotného je pro jakékoli srovnávání vlastně nemožné.