Když se sousedy není řeč…

Díky štědrým rodičům několika ratolestí jeden z pobočných spolků získal pozemek na okraji zahrádkářské kolonie i se zahradním domkem jako stvořeným pro klubovnu. Shodou okolností k němu náležela i louka, několikanásobně větší než pozemky sousedních zahrádkářů. Možná právě závist souseda (říkejme mu třeba pan Prudič) z toho pramenící byla základem jeho nevraživosti. Podal četné stížnosti na hluk a pořádání táboráků, nejprve adresované skupině, pak krajské organizaci a nakonec na místní úřad, které skončily více méně bez postihu. Spolku bylo jen doporučeno, aby hry konal v části pozemku nejvíce vzdálené od hranic s popudlivým sousedem, totéž ohledně ohniště. Marně se pan Prudič dovolával ustanovení občanského zákoníku (§ 1013/1), že vlastník (tím byl pobočný spolek) je povinen se zdržet všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (tzv. imise), které vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Dovozoval, že hluk a následky táboráku jej obzvláště obtěžují a že je tak nad míru místně obvyklou. Šetření úřadu ukázala, že ohniště má fakticky každá druhá zahradní chatka, což potrefenému nikdy nevadilo, a že tvrzený hluk, podle svědectví ostatních vlastníků, je daleko menší, než reprodukovaná hubna provozovaná řadou zahrádkářů, i než halas tvořený skupinou dětí místních starousedlíků, které vytvořily neformální společenství, aby se zabavily při „nezajímavé zahrádkářské aktivitě“ svých rodičů.

Pan Prudič, nepochybně velmi zklamán, vzápětí využil příležitost k odplatě – to když skupinový fotbalový míč skončil na jeho pozemku. Ruče jej uchopil a odnesl do svého domku a na výzvy k vrácení nereagoval. Když se o den později potkal s vedoucím PS, vysvětlil mu, že jedná v krajní nouzi, protože chrání svá okna před možným poškozením. Marné byly domluvy a snahy o dohodu. Hned další víkend situace eskalovala. Mezi skupinou chlapců došlo k potyčce, které vyvrcholila tím, že jeden z nich bundu svého momentálního soka hodil přes plot na pozemek pana Prudiče. Ten postupoval stejně jako s míčem a vedoucí PS opět odešel s nepořízenou. Rodiče postiženého chlapce se však rozhodně nechtěli smířit se ztrátou drahého kusu ošacení a ještě večer pana Prudiče navštívili. Ten si zatvrzele trval na svém. Umanutost vpravdě nepochopitelná. Rodiče ztratili asi po 10 minutách trpělivost a navštívili, společně s vedoucím PS nejbližší služebnu Policie ČR a již za půl hodiny dva policisté poslouchali výklady na téma ochrany majetku. Dotaz ohledně případného ohrožení bundou zůstal nevyslyšen. Panu Prudičovi se dostalo záhy poučení, že podle § 1014 odst. 1 občanského zákoníku „Ocitne-li se na pozemku cizí movitá věc, vydá ji vlastník pozemku bez zbytečného odkladu jejímu vlastníku, popřípadě tomu, kdo ji měl u sebe; jinak mu umožní vstoupit na svůj pozemek a věc si vyhledat a odnést.“

Nerad pan Prudič vydal míč a bundu a na dotaz, zda je ochoten za svůj přestupek uhradit pokutu ve výši 200 Kč reagoval, rezervovaně řečeno, velmi nevybíravě. Ve správním řízení byl nakonec postižen pokutou 2000 Kč a nepomohlo mu ani odvolání.

Michal Pokorný
advokát, právní zástupce Pionýra

P. S. Na okraji pozemku, přiléhajícím k hranici s panem Prudičem, byl vybudován záhon se zeleninou a jahodami o šířce 4 metrů, a tak se vedoucímu PS, s použitím zdravého rozumu, podařilo opakování podobných situací fakticky zamezit.