Když se dílo nedaří

dvere

Jako dar k padesátinám jsem dostal lustr. Doma, dle názoru manželky, neměl uplatnění. Na pracovní poradě jsem úspěšně navrhl umístění  kanceláři a zavolal proto „našeho“ pana elektrikáře. Ovšem ouha – byl na dovolené a tak jsem oslovil prvého řemeslníka, kterého nabídl Google…

Pán přišel, svítidlo obhlédl, nechal si ukázat žádané umístění, pokýval hlavou, zachmuřil se. „Víte, že je to betonový překlad“ – tím mínil část stropu, kde měl lustr plnit svou funkci. Ujistil jsem jej, že to nevím a po pravdě že mi je to jedno, že zadání jsem formuloval a že mu dohodnuté rádi zaplatíme, až své dílo dokončí.

Když jsem se odpoledne vrátil, lustr byl na svém místě. Pán, s fakturou v ruce, zdvořile vyčkal, až vychutnám pohled na skvostné svítidlo. „Kde je vypínač?“ zeptal jsem se. „Jaký vypínač?“ – reagoval nefalšovaně zaskočený řemeslník. „Od lustru, abych mohl rozsvítit.“ Začínal jsem být neklidný. „Ten lustr nemá vypínač“ – opáčil řemeslník. Odpověď mne zaskočila, nicméně jsem se nevzdával: „A jak rozsvítím?“ „Nijak“ – zaznělo lakonicky – „ten lustr nesvítí, když k němu nevedou dráty“. Můj pohled musel obsahovat nevyřčenou otázku, na kterou pán reagoval “Říkal jsem vám, že je tam betonový překlad, a vedení v lištách jste nechtěl. Trval jste na tom, že ten lustr tam musí odpoledne viset“. Ztratil jsem schopnost slovního projevu, která však byla, podle všeho, vyrovnána změnou mého výrazu. V tváři pána proběhlo napřed překvapení, pak zděšení a nakonec rezignace. Ruče uchopil tašku, box na nářadí, fakturu zmuchlal a spěšně odešel. Ten lustr tam visí dodneška a stále k němu nevedou dráty. Beze slov jsme vyřešili právní vztah ze smlouvy o dílo.

Smlouva o dílo

Právní úpravu najdeme v ustanoveních § 2586 – 2635 občanského zákoníku. Stěžejním bodem tohoto smluvní typu je pojem „díla“, které je vymezováno:

  • buď jako zhotovení určité věci (nespadá-li pod kupní smlouvu – například zhotovení oděvu na zakázku),
  • dále údržba, oprava nebo úprava věci – například vyčištění oděvu, oprava motorového vozidla, mandlování prádla – nebo
  • činnost s jiným výsledkem (a to i nehmotným, jak se dozvíme)

Smlouvou o dílo se, slovy zákona, zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

Co do způsobu, „jak má dílo vypadat“, zákon stanoví, že buď má být provedeno přesně dle zadání (například plánu, fotografie nebo technické specifikace), pokud je pro postup a výsledek stanovena norma, musí odpovídat normě a nejsou-li jakost a provedení ujednány, v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

V našem případě bylo obvyklou vlastností svítidla, že svítí – jinak bych si, sakra, nepovolal elektrikáře. Na zavěšení by mi stačil zedník nebo mé ruce, hák a vhodná vrtačka. Samo sdělení o betonovém překladu pro pána zřejmě znamenalo, že jsem si objednal plnění, v jeho pojetí „nemožné“ a zřejmě to považoval za obecně známou skutečnost (což ovšem vyvracejí stropní svítidla v panelových domech). Byl jsem tedy oprávněn očekávat, že povoláním kvalifikovaného řemeslníka ke stropnímu svítidlu získám zdroj osvětlení. Tak se ale nestalo a smlouva o dílo nebyla zhotovitelem splněna.

Zadarmo ani kuře nehrabe

Právo na zaplacení ceny díla, kterou jsme si předem dohodli, vzniká provedením díla v podobě, jaká byla dohodnuta (tj. řádně). Pokud dílo provedeno řádně není, pak má vadu a má se zato, že není provedeno. To bylo v našem případě více než zřejmé. Pán vcelku rychle pochopil svůj omyl a cenu ani nevyžadoval. Do dneška mne ovšem nepřestává fascinovat jeho očekávání, že bych jeho dílo přijal a zaplatil. Nyní ale zpět k právní osvětě.

Smluvními stranami smlouvy o dílo jsou objednatel, tomu je dílo určeno, a zhotovitel, který má dílo „dodat“. Aby byly vyloučeny možné pochybnosti, zákon stanoví, že dílem je vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby (stejně jako její části).

Cena může být dohodnuta jako fixní (neměnná) – tak tomu bude zpravidla u rutinních služeb (čistírna, opravna obuvi apod.).

Pokud fixní cenu nelze určit (například při opravě stavby), musí být dohodnut alespoň způsob určení – nejčastěji rozpočtem. U fixní ceny nebo rozpočtu, který je součástí smlouvy (nebo byl předložen před jejím uzavřením), žádná strana nemůže požadovat dodatečnou změnu ceny, ani pokud by rozsah či nákladnost práce byly jiné (ať vyšší nebo nižší).

Pokud zhotovitel:

  1. zaručil úplnost rozpočtu, nemůže požadovat zvýšení ceny za dílo, objeví-li se potřeba dalších prací k dokončení díla;
  2. nezaručil úplnost rozpočtu nebo s výhradou, že rozpočet je nezávazný, může požadovat, způsobem v zákoně popsaným, zvýšení ceny (takže na rozpočty pozor – zejména na drobná písmenka o závaznosti či spíše nezávaznosti).

K ochraně objednatele je však stanoveno, že může odstoupit od smlouvy, požaduje-li zhotovitel zvýšení o více než 10 % ceny podle rozpočtu, pak ovšem musí zaplatit část ceny odpovídající rozsahu částečného provedení díla podle rozpočtu.

Zákon dokonce pamatuje na zcela výjimečné situace:

  1. kdy smluvní strany chtějí uzavřít smlouvu o dílo bez určení ceny. To může nastat u díla atypického nebo uskutečňovaného v atypických podmínkách – například při objednávce stavby na pozemku s neznámým nebo nejistým podložím a pak platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo.
  2. Nastane-li však zcela mimořádná nepředvídatelná okolnost, která dokončení díla podstatně ztěžuje, může soud podle svého uvážení rozhodnout o spravedlivém zvýšení ceny za dílo, anebo o zrušení smlouvy a o tom, jak se strany vypořádají. To neplatí, převzala-li některá ze stran nebezpečí změny okolností, nebo jedná-li se o okolnost, o níž některá ze stran předem prohlásila, že nenastane.

O dalším, zejména pak o ceně určené odhadem a vadném díle, si povíme příště.

Michal Pokorný

advokát, právní zástupce Pionýra