Kdo všechno vlastně ne/byl komunista?

pes-s-kouli-webDnešním pokračováním seriálu provokujícího k rozjímání nad tématem vztahu ke komunismu, které je Pionýru dodnes čas od času předkládáno, se vrátíme k úvaze nad obsahem konstatování: To je/byl komunista. Plejáda „komunistů“ je totiž široká – patří mezi ně i Albert Einstein či Charlie Chaplin, ale z podezření, že je (snad) komunista čelil i Jiří Voskovec, který musel ve Spojených státech opakovaně před komisí pro neamerickou činnost vysvětlovat a prokazovat, že nebyl a není komunista.

„Každý komunista začínal jako liberál“ – prohlásil jeden z vyšetřovatelů Komise pro neamerickou činnost, proto je třeba odhalit komunistu už v liberálovi.

Americký prezident – komunista?
Pro leckoho jistě absurdní představa. Ale nesmíme se mýlit! Bylo hned několik prezidentů USA, kteří si stigma nebo jen nadávku (?): „To je komunista!“ – nesli dlouho. K postavě J. F. Kennedyho se ještě dostaneme, ale nyní si uvedeme příklad komunisty Roosevelta…

frooseveltF. D. Roosevelt (1882–1945)
jedna z nejvýraznějších osobností mezi americkými prezidenty – nastoupil do úřadu jako 32. prezident USA v době vrcholící hospodářské krize. A provedl celou řadu opatření (zákonných i politických), jimiž Spojené státy fakticky proměnil. I oficiální historici uvádějí, že významný byl 4. červenec 1938 – USA právě velebily 161 let od svého vzniku – kdy FDR slavil jeden ze svých triumfů. Zákonem se stalo právo na kolektivní vyjednávání, délka pracovní doby, minimální mzda a poskytování penze státem prostřednictvím programu sociálního zabezpečení. V amerických poměrech tedy opravdu něco „revolučního“… Bylo v tom i něco komunistického? Řada amerických politiků tvrdila (a dodnes tvrdí), že ano. Jiní říkají, že FDR byl mimo jiné tak úspěšný proto, že jeho nemoc prohloubila jeho demokratické přesvědčení. Naučil se chápat, co jsou lidské strasti, a od porozumění pro trýzeň fyzickou dospěl k chápání utrpení sociálního, že si uvědomil, že peníze a majetek nejsou tím hlavním v životě člověka, jak věřila velká většina jeho současníků a krajanů. Stal se humanistou. Byl proto i komunistou?

Odpůrci jeho „Nového údělu“ mu spílali do bolševiků-komunistů, někteří bohatí odmítli platit nové daně, soudy označily některé Rooseveltovy výnosy za protiústavní. Jeho odezva byla věcná – odmítl cejch revolucionáře slovy: „Program obnovy nevyžaduje vytvoření jakýchsi cizích hodnot. Jde spíše o to najít znovu cestu k těm ideálům a hodnotám, které zde už byly, ale na něž se pozapomnělo.“ (z poselství Kongresu, 4. ledna 1935)

Bojovník proti kolonialismu – komunista?
Byl Nelson Mandela, „světový hrdina“ a velký muž 20. století komunistou? Mnozí jej uctívají jako „spasitele“ Jižní Afriky. Školáci na celém světě o něm čtou knihy, píší eseje, zpívají písně a sledují filmy, vychvalující jeho schopnosti a činy. Anebo to byl komunista, terorista a lhář zodpovědný za vraždy a mučení, který vyzýval k vraždění bělochů?

Oba názory totiž zní, dá se říci, že skoro podobně hlasitě.

mandela-webNelson Mandela (1918–2013)
je nepřehlédnutelná postava mezi bojovníky proti rasovému dělení společnosti. Osobnost známá a vnímaná po celém světě… byl oceněn Nobelovou cenou míru, Prezidentskou medailí svobody od Spojených států, Leninovou cenou míru od Sovětského svazu, Sacharovovou cenou a mnoha dalšími oceněními od různých zemí, univerzit a institucí. Co je na N. Mandelovi tak zajímavého, že mu to zajišťuje onen unikátní obdiv?

V roce 1963 byl odsouzen za vlastizradu a teroristické a podvratné aktivity a ze svého trestu si odseděl hodně let ve vězení – byl totiž vůdcem socialistického Afrického národního kongresu (ANC), označeného americkým ministerstvem zahraničí a mnoha vládami a zpravodajskými službami za teroristickou skupinu, byl též spoluzakladatelem organizace „Umkhonto we Sizwe“ (Kopí národa), což byly (podle názoru některých) militantní bojůvky …

Přesto je vnímán jako symbol svobody, oceňován jako důsledný odpůrce nespravedlnosti a rasismu a v prvních celosvětově respektovaných svobodných volbách (r. 1994) byl zvolen prezidentem Jihoafrické republiky.

Jak si vysvětlit tento rozpor?

A mimochodem členství v komunistické straně mu nebylo nikdy (ani při soudním procesu) prokázáno…

Co z toho vlastně plyne?
Hlavně to, co z celého tohoto seriálu – že věci nejsou jen černé a bílé. Takže až uslyšíme, nebo sami budeme chtít použít slovo komunista jako hodnotící nálepku, v našich zeměpisných šířkách nejčastěji se záporným nádechem, zkusme se na chvilku zamyslet a uvědomit si souvislosti. Nejde o nic více ani méně – pouze připustit, že za všeobjímající nadávkou ve skutečnosti může být velmi různorodá skupina lidí, z nichž mnozí třeba ani nedávají mnoho důvodů k užívání tohoto slova jako urážky.

 jeffersonAni Thomas Jefferson nebyl komunista
Zdá se ti, čtenáři, uvedené tvrzení absurdní? Přesto navazuje na první z popisovaných příkladů – že mnoho amerických prezidentů bylo obviněno ze šíření komunistických myšlenek či přímo z komunismu. Potkalo to i Thomase Jeffersona, 3. prezidenta Spojených států (1743–1826).

V roce 1953 byl v USA prezidentský dekret (č. 9835, z r. 1947) požadující kontrolu loajality významných úředníků, ale i učitelů a dalších veřejných činitelů Spojených států přepracovaný tak, že sami úředníci museli prokazovat svou loajalitu. V praxi to znamenalo, že byl vyvinutý velký tlak mimo jiné na učitele, univerzitní profesory, novináře, spisovatele a intelektuály vůbec – byli nuceni například k přísahám věrnosti a prokazování faktu, že nebyli komunisté. Výrazný byl případ světově proslulého psychologa E. H. Eriksona, který musel opustit státní Kalifornskou univerzitu v Berkeley, když nechtěl přísahat a prokazovat, že není tím, čím opravdu nebyl – komunistou. (Mimochodem v r. 1933 musel tentýž E. H. Erikson uprchnout do exilu v USA z Německa.)

V případě Thomase Jeffersona musel přísahu, že nebyl komunista, složit nakladatel vydávající jeho knihy… – pokud by tak neučinil, byla by jeho díla vyřazena z knihoven po celých Spojených státech.

Martin