Kamínka nepřestávají hřát

Letošní Kamínka se konala v Jihlavě a shodou několika okolností patřila k těm menším – v budově Základní školy Seifertova se nás sešlo asi 150. Nic to ovšem neubralo na atmosféře, která byla velmi vstřícná a přátelská. Ti, kdo tam byli, se shodují, že na Kamínkách (ostatně jako téměř pokaždé) panovala příjemná nálada a člověk si tam připadal jako doma. Velmi tomu pomohlo i prostředí samotné školy – vše bylo přehledné a při ruce. Ano, až na ty schody, ale s tím se zkrátka nic dělat nedá… 🙂

První účastníci dorazili v pátek v podvečer, do doby, než začal úvodní rituál, si mohli projít školu, zabydlet se anebo vyrazit na obhlídku města. Krátce po 21. hodině Kamínka oficiálně zahájili hlavní organizátoři akce – Lída Kočí a Dušan Pěchota. V tělocvičně už byla na zemi připravena písmenka a každý si některé „obsadil“. Postupně byla vyvolávána slova a písmena se postupně škrtala – ubývala. Zkrátka typická osmisměrka s tajenkou, v níž se skrývalo město konání příštích Kamínek. Kde to bude? Nechejte se překvapit.

Už v pátek večer mnozí objevili vynikající bufet a také kytarovnu – třídu, která byla přímo určena pro všechny, kdo si rádi zazpívají a zahrají. „Kytarárna mi přišla skvělá, taková stmelovací,“ shodly se například Niki Bernasová a Lucka Adámková, které na Kamínka dorazily z Klatov. Kdo nechtěl zpívat, vyrazil do oblíbené herny Mindoku, která už ke Kamínkům neodmyslitelně patří. Naši přátelé z této firmy znovu uspořádali několik turnajů a jejich třída byla prakticky neustále plná a hry se hrály i na chodbách.

V sobotu dopoledne i odpoledne škola ztichla – všichni vedoucí a instruktoři se rozprchli do tříd, kde probíhaly dílny, semináře, workshopy, diskuze, zkrátka ten hlavní důvod, proč se Kamínka vůbec konají – aby se pionýři dozvěděli něco nového, nabrali novou inspiraci pro práci s dětmi a vyměnili si zkušenosti s ostatními. „Líbilo se mi, že jsem si z dílen měla co odnášet, opravdu mi něco daly. Když skončila třeba jedna psychologická dílna, nechala ve mně spoustu otazníků a měla jsem nad čím přemýšlet,“ podotkla Lucka.

Zajímavou zkušenost předali i kluci z Olomouce, kteří před školou natáhli několik popruhů (slackline) a všichni jsme si mohli vyzkoušet alespoň základy tohoto netradičního sportu. Kdo chtěl, mohl chodit sám, ale většina jsme neopovrhli pomocnou rukou – i tak bylo obtížné rovnováhu udržet.

Ještě během nedělního dopoledne se konalo několik posledních dílniček, pak už jen řízek na cestu, rozloučit a vyrazit znovu na všechny strany. Kam? Domů! A kde se sejdeme příště? My, kdo jsme byli v Jihlavě, víme, že se další Kamínka budou konat v Mladé Boleslavi. Ovšem jestli to bude za rok nebo za dva, to se ještě uvidí. Pomoci nám měly dotazníky, které účastníci vyplňovali, ale… o tom zase až jindy!

Mirka Tolarová, Plzeňská KOP

Rukodělná inspirace