Ju-Pí: Váhavý převrat … aneb prosinec 1989

skaut-a-pionyrProsinec r. 1989 se sice nesmazatelně zapsal do našich dějin, ale konkrétně utkvěl v paměti jednotlivým lidem zážitky rozmanitými. Byl mrazivý, ale horká společenská atmosféra ho prohřívala… A děly se věci!

První měsíc
od 11. července 1960, kdy byla v rámci Ústavy ČSSR zavedena vedoucí úloha KSČ, který společnost prožila bez formálního nadřazení jedné politické strany všem ostatním složkám společnosti. Rozhodnutím Federálního shromáždění se to stalo sice ještě v listopadu (22. 11. 1989), ale prosinec byl v tomhle směru první měsíc bez kurately… a to se měly ještě dít další věci! Představit si společný zpěv hymny Karlů Gotta a Kryla na závěr
stotisícové demonstrace – to byla naprostá utopie, 3. prosince 1989 to mnozí slyšeli a viděli…

1989_kryl-gottZápis v obecní kronice
„Od 29. 11. bylo -8°C až -15°C až do 6. 12. 7. 12. znova obleva. 10. 12. pak mráz -15°C. 14. 12. opět obleva, 16. 12. znovu mráz -16°C. Celé vánoční svátky byly beze sněhu, naopak s občasným deštěm. Jen koncem roku mrazíky -5°C.“ stojí v kronice obce Libuň (dnes Královéhradecký kraj, bývalý okres Jičín). Dále se tam píše: „… poprvé v historii JZD Libuň byly výnosy obilovin v průměru přes 50q/ha. Pro pěstitele ovoce byl rok příznivý – urodilo se jablek… Po třech letech byla úroda ořechů. Výnosy brambor byly průměrné. Horší to měli zahrádkáři. Bylo nadměrně plevelů a znovu napadla plíseň okurky a v krátké době je zlikvidovala. Stavy lovné zvěře, zejména zajíců a bažantů se opět prudce snížily…“

husakVýběr celospolečenských událostí
Vedle shrnujícího popisu dění v Libuni probíhaly vpravdě dějinné události v rámci celé země:
10. prosince – odvolal prezident dosavadní vládu a zároveň jmenoval novou vládu, později nazvanou vládou národního porozumění v čele s Mariánem Čalfou. Následně G. H
usák oznámil svou abdikaci na funkci prezidenta republiky.
12. prosince – Federální shromáždění (FS) odsoudilo intervenci do Československa v roce 1968.
28. prosince – na společné schůzi obou sněmoven FS byl předsedou FS zvolen Alexander Dubček. Divadelníci ukončili stávku.
29. prosince – byl zvolen prezidentem republiky nekomunista, reprezentující široký proud politických sil: Václav Havel. Paradoxně i hlasy komunistů. Prezidentskou přísahu složil na ústavu Československé socialistické republiky. Slíbil, že zemi přivede ke svobodným volbám.
Následně bylo zveřejněno prohlášení celostátního koordinačního výboru studentů: „Václav Havel je pro nás dostatečnou zárukou nezvratnosti vývoje v ČSSR. Zvolení jeho i pana A. Dubčeka do vysokých funkcí je vyvrcholením obrodného procesu, který jsme v listopadu začali. Vysoké školy přejdou na stávkovou pohotovost, zůstane zachována struktura stávkových výborů i jejich propojení. Nadále budou pracovat i jednotlivé komise, řešící konkrétní problémy, které stojí nejen před námi, ale i před celou společností…“

Jako zajímavosti můžeme ještě uvést, že v pátek 15. prosince 1989:

  • Na plenárním zasedání Okresního národního výboru Gottwaldov bylo rozhodnuto městu opět vrátit název Zlín.
  • V budově Státní banky Československé na Václavském náměstí byl do provozu uveden první bankomat, umožňující výběr peněžních prostředků ze sporožirových účtů.

Obnova skautského hnutí

1989nabrala na rychlosti. 2. prosince se ve Velkém sále Městské knihovny uskutečnilo setkání junáků a skautek, kde byla jednoznačně vyjádřena vůle obrodit skauting. Zájemců o účast bylo tolik, že je sál nepojal a mnoho jich zůstalo až venku. (Těm dění uvnitř zprostředkovávalo vysílání průběhu setkání ven.) Šlo o událost klíčovou, od tohoto okamžiku už nešlo o dílčí více či méně oficiální aktivity, ale o zřetelně definovaný proces. Pro skauting to byla chvíle sváteční a magická.

Za zmínku stojí, že na setkání byli přítomni i oficiální zástupci vedení tehdejší Ústřední rady Pionýrské organizace SSM.

Návazně se slavnostně obnovují skautská střediska po celé zemi, do opakovaně se obrozující organizace se v porevolučním nadšení hlásí desetitisíce členů, vedení oddílů se ve velké míře ujímají dospělí skauti a skautky, kterým historie dopřála jen necelé tři roky oficiálního skautování v době Pražského jara. Jednou z prvních veřejných aktivit bylo i přivezení tzv. Betlémského světla – v prosinci r. 1989 ho sice přivezli pouze exiloví skauti, ale vzniklá aktivita provází skauting dodnes. (I letos

Pionýrské hnutí

je výrazně pomalejší. Navíc s rozdílným přístupem – zejména v Praze se zvedá vlna zájmu, ale jinak převládá vyčkávání. Výraznější výjimkou je ještě Brno, přesněji Městská organizace PO SSM v Brně (ovšem nikoli v osobě svého předsedy M. Škrdlíka).

Pohyb, který je zřetelný přímo ve vedení Socialistického svazu mládeže (až po volbu předsedy Městského výboru SSM Praha, p. Ing. Martina Ulčáka, novým předsedou Ústředního výboru SSM), nakonec rozčeřil i poklidné pionýrské vody. Ostatně celostátní vedení PO SSM začalo také jednat…

1. prosince vychází v denním tisku prohlášení předsednictva Ústřední rady PO SSM, kde je naznačen další postup, a současně připomenuto: „…existují pionýrské oddíly s tradicí, která se počítá na desítky let. Jejich bývalí i současní členové rádi vzpomínají na pěkné chvíle v klubovně, na výletech, u táboráků a jinde…“

4. prosince se schází na svém 8. zasedání Ústřední rada PO SSM a projednává aktuální situaci i další postup. Jednání se účastnil i nový předseda ÚV SSM, M. Ulčák, který informoval o svolání mimořádného sjezdu SSM – s tím, že situaci nelze řešit jinými, nějak polovičatými opatřeními. V té souvislosti muselo přijít rozhodnutí o svolání mimořádné celostátní konference pionýrských pracovníků. To se stalo a současně byly dány k veřejné debatě nové programové a organizační dokumenty budoucí organizace. Na zasedání byl mimo jiné přijatý i „Postup ÚR PO SSM do mimořádné konference“.

Postup ústřední rady PO SSM do mimořádné celostátní konference pionýrských pracovníků

Ústřední rada Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže se plně staví za Akční postup ÚV SSM z 30. 11. 1989. Za východisko při navrhování postupů a opatření na všech úrovních považuje závěry celostátní konference SSM, zejména sekce „Děti a jejich organizace“. V nejbližším období zaměří svoji pozornost na splnění těchto úkolů:

1) Žádá ústřední výbor SSM o svolání mimořádné celostátní konference pionýrských pracovníků na leden 1990 a zabezpečí jejich přípravu.

2) Předloží 5. 12. 1989 k široké diskuzi, trvající do 30. 12. 1989 návrh Programových zásad PO SSM a návrh Statutu Pionýrské organizace SSM. Po zapracování připomínek předloží oba návrhy mimořádné celostátní konferenci pionýrských pracovníků a mimořádnému sjezdu SSM.

3) Předloží do 20. 12. 1989 k široké diskuzi návrh Akčního programu PO SSM. Po zapracování připomínek jej předloží mimořádné konferenci pionýrských pracovníků.

4) Zpracuje koncepci postavení PO SSM v rámci SSM na základě samostatnosti a posílení pravomoci PO SSM v oblasti obsahové, kádrové, ekonomické a organizační.

5) Uskuteční společné zasedání předsednictva Ústřední rady PO SSM, předsednictev České a Slovenské ústřední rady PO SSM ke stanovení jednotného postupu v období do mimořádné Celostátní konference pionýrských pracovníků.

6) Je připravena jednat se stávajícími a nově vznikajícími organizacemi a strukturami pracujícími s dětmi o spolupráci při prosazování oprávněných potřeb a zájmů dětí.

7) Projedná společně s Českou a Slovenskou ústřední radou PO SSM na MŠMT ČSR a SSR vytváření podmínek pro výchovná působení PO SSM na školách, sociálně právní a pracovní postavení profesionálních pionýrských pracovníků, postavení a úlohu DPM a zabezpečení výchovy mimo vyučování.

8) Dá prostřednictvím tisku SSM k dispozici členům PO SSM, pionýrským pracovníkům a veřejnosti znění Úmluvy o právech dítěte, přijaté na Valném shromáždění OSN 20. 11. 1989.

9) Doporučuje všem členům PO SSM, pionýrským pracovníkům a pionýrským kolektivům a orgánům PO SSM:
a) prosazovat právo každého člena PO SSM, pionýrského pracovníka, každého pionýrského kolektivu a orgánů PO SSM vyjádřit svůj názor a zaujmout stanovisko a rozhodnout o svém podílu na obnově socializmu;
b) na vznik dětských a mládežnických organizací a seskupení reagovat jako na objektivní skutečnost a usilovat o spolupráci při uspokojování potřeb a zájmů dětí.

Problémy v pionýrské organizaci
lze rozdělit přinejmenším do dvou rovin:

  • Odlišné prožívání reality v centrech změn (Praha, Brno) a ve většině míst, kde pionýrské skupiny působily.
    To s sebou neslo dílčí konflikty: jedněm se zdálo, že dění je pomalé, druhým, že jde o bouři ve sklenici vody a co se to pořád těm Pražákům nelíbí…
  • Zásadně se rozdělil postup v Čechách, na Moravě a na Slovensku – zosobněný i personálně: předsedkyní Slovenské ústřední rady PO SZM byla zcela nově K. Jandzíková, v Čechách (asi pod vlivem změny na podzim) k proměnám nedošlo a navíc Česká ÚR PO SSM byla vlastně nečinná, iniciativa byla zcela někde jinde.

Nesporným kladem byl ovšem vstřícný přístup vedení k možnostem spolupráce s ustavujícím se Junákem na základě partnerství a s ohledem na potřebu společného postupu při prosazování zájmů dětí a dobrovolníků s nimi pracujících. Stejně jako rychlá odezva na změny v Ústavě ČSSR – zrušení vedoucí úlohy KSČ: již 13. prosince byly provedeny odpovídající změny v systému přípravy pionýrských pracovníků (soustava vzdělávání v PO SSM)…

Postupně narůstající vlna nespokojenosti s více i méně podstatnými problémy se tak zvedala do větší výše, než bylo leckdy nezbytné. Promítla se i do nakonec hodně vášnivé diskuze k předloženým dokumentům… Viděno ovšem s odstupem – uvážlivý postup ÚR PO SSM a tehdejšího vedení v čele se Stanislavem Klímou byl rozumný, přestože radikálním kritikům vháněl horkou krev do žil i do vystupování.

Jak dál?
To trápilo mnoho tehdejších pionýrských pracovníků, zejména dobrovolných. A otázky perspektiv provázely bohužel leckdy zbytečně emotivní rozpravu nad navrženými novými dokumenty. Vášně nebývají vždy nejlepšími rádci, a tak debata nebyla vždy konstruktivní. Zásadně z ní vybočil věcný dokument „Kritický hlas k Návrhu nových dokumentů Pionýrské organizace SSM“, s nímž přišli představitelé Pionýra (1968-70). Ten ovšem nebyl zase příliš vstřícně přijat částí vedení PO SSM, které se v tomto bodě úplně nevypořádalo „samo se sebou“ a svým vztahem k minulosti. A materiál v podstatě mlčením přešlo…

Materiál „Kritický hlas k Návrhu nových dokumentů Pionýrské organizace SSM“ mimo jiné uváděl…

„Všichni jsme byli v roce 1968 zakladateli a pak pracovníky Pionýra, který byl později normalizačním procesem zlikvidován. … Na základě svých zkušeností a práce v pionýrském hnutí se vyjadřujeme k Návrhu nových dokumentů PO SSM…

  • „Návrh“ neodpovídá současné politické situaci a společnému vývoji, který lze předpokládat. Proto také nemůže dobře orientovat pionýrské pracovníky v řešení praktických úkolů, které před nimi brzy vyvstanou.
  • PO SSM ztratí své výsadní postavení a bude muset soutěžit o přízeň dětí a vedoucích s dalšími dětskými organizacemi. Formálně ustavené oddíly a skupiny se rozpadnou a vydrží jen ty, které jsou skutečně živé.
  • Na jiskry, pionýry a vedoucí dopadne nepřízeň veřejnosti, která po dlouhá léta sílila tím více, čím intenzivněji byla oficiálně potlačována. Na tuto situaci bude muset PO SSM a všechny její kolektivy reagovat.
  • Musí být organizací samostatnou. Navrhované členství dospělých v organizaci pro to vytváří předpoklady.
  • Je třeba znovu zvážit formulaci základní charakteristiky organizace, její název, symboly a kroje, vztah ke společnosti. Nově řešit funkce jednotlivých článků organizace a jejich vnitřní uspořádání.“

Dále autoři připomínali některé (i obecně zcela) opomíjené záležitosti:

  • „Rehabilitovat obrodné myšlenky a činy Pionýra a přihlásit se k jeho ideálům dětské demokratické organizace. Nelze se tvářit, jakoby Pionýr neexistoval a přitom z jeho materiálů opisovat.
  • Říci zcela jednoznačně, že nejen Junák, ale i Pionýr byl zlikvidován normalizačním zásahem KSČ.
  • Očistit památku dnes již zemřelého předsedy Pionýra básníka Oldřicha Kryštofka.
  • Odvolat „Některé základní otázky dětského a mládežnického hnutí v Československu“*/ a řady dalších publikovaných hanopisů.
  • Rehabilitovat ty pracovníky Pionýra, kteří byli za svou práci politicky a často i existenčně postižení.“

Podepsáni byli J. Haškovec, Z. Jesenská, M. Rampasová, M. Rampas, J. Šturma, V. Viceníková

*/ Dokument schválený 3. plenárním zasedáním ÚV SSM dne 23. 2. 1971, který byl obdobou materiálu KSČ „Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti…“ a hodnotil dění v oblasti dětí a mládeže.

Martin