Jak Pionýři slaví Vánoce ?

V minulém čísle Mozaikyjsme otevřeli téma oslavy Vánoc. Pokud jste článek nečetli, dovolíme si na něj odkázat. Shrnout jednou či dvěma větami jeho obsah by působilo poněkud nedůstojně a také neúčelně. Tentokrát bychom se chtěli více věnovat různým způsobům oslavy Vánoc.

 Česká tradice

Začněme u domácího vánočního stromečku. Kouzlo vánoční nadílky spočívá kromě dárků samotných především v její pohádkové tajemnosti. Nikdo přece neví, jak „náš“ Ježíšek vypadá/* a kudy přichází. To vytváří ohromný prostor pro dětskou představivost. Obdobně se občas pracuje i v legendách táborových her a víkendovek. Pomáháme hrdinovi, kterého jsme nespatřili, či se bráníme neviditelnému nebezpečí…

 Oddílové Vánoce

Vánoční setkání a oslavy jsou běžné v mnoha různých organizacích. I v pionýrských skupinách a oddílech se obvykle jedná o setkání současných i bývalých členů a dalších přátel. Jako dárky většinou stačí vánoční perníčky nebo nějaká jiná dobrota.

Pro řadu oddílů jsou ale vánoční setkání příležitostí třeba i k uzavření jedné z etap oddílové hry. Často jsou spojena s drobnými dárky – odměnami do oddílové soutěže pro úspěšné (většinou si ale nějakou drobnost odnese každý), s pojídáním vánočky, popíjením čokolády a pouštěním lodiček… Na mnoha místech je to také čas otevřených schůzek, které lze využít ke komunikaci s dětmi a rodiči.

Vánoční pošta

Námětem na zpestření předvánoční schůzky, který již některé oddíly využívají, je vánoční pošta. Stačí vzít obálku, nadepsat ji vlastní adresou a vložit do ní list s přáním, co bychom rádi dostali. Nezalepené obálky se známkou se pak vloží do jedné velké obálky a odešlou na adresu: Český Ježíšek, 362 62 Boží Dar 1. Za několik dnů každému, kdo se do takové pošty zapojil, přijde dopis s příležitostným poštovním razítkem.

Pokud chcete udělat radost svým mladším kamarádům, můžete využít i dalších (tentokrát placených) služeb a zaslat vánoční přání: www.jeziskovapostovna.cz, případně (pokud chcete dát svému psaní mezinárodní rozměr): santaclauslive.com, auspost.com.au/education/santamail/students/write-santa.html

Vánoční večeře

Blížící se Vánoce si lze dobře připomenout i při výpravách v prosinci třeba návštěvou vánoční expozice muzea, hradu, zámku nebo některého z našich historických mechanických betlémů (např. Třebechovického). Jsou i oddíly, které si chystají slavnostní večeři s bramborovým salátem a řízkem, spojenou s krájením jablíček, litím olova, házením střevíců a mnoha dalšími tradicemi. K takovému večeru patří i nadílka dárků, kdy může každý dostávat i darovat.

 Společné vánoční pečení

Už jsme mluvili o tom, že o Vánocích je důležité se setkávat, být si blíž. To ale platí nejen o jednotlivcích. Svátky jsou příležitostí i pro skupiny a oddíly navázat ještě užší spojení s obcí a lidmi v okolí, nebo, jak se dnes často říká, s komunitou. Na řadě míst před Vánocemi probíhá společné pečení cukroví, do kterého se zapojí i rodiče dětí a další příznivci. A jistě si umíte představit, co všechno se například při zdobení perníčků „semele“ a jak se z formálních vztahů snadno stanou ty zcela lidské. Jeden z mnoha příkladů je třeba Hrádek u Rokycan, děti z tamní pionýrské skupiny každý rok chystají různé výrobky, které pak prodávají na vánočním jarmarku, kde také spolu s ostatními zpívají koledy… zkrátka prožívají svátky spolu se všemi lidmi ve městě.

Závěrem?

Jestli chce někdo vidět konflikt mezi Pionýrem a Vánocemi, pak se mu to asi podaří. Nám šlo o to hlouběji se zamyslet nad tím, co děláme a které hodnoty jsou nám vlastní. A jestli patří Vánoce k hodnotám Evropy, pak se od nich rozhodně nechceme odstřihnout.

Samozřejmě se můžeme pokoušet vysvětlit mystičnost Vánoc pomocí racionálních jevů ve snaze stát pevnýma nohama na zemi. Na druhou stranu tím můžeme přijít o nevšední atmosféru, emotivní zážitek a také dobrodružství – a to všechno přece k Pionýru patří.


Velikonoční perlička

Oddíly o Velikonocích vyráží na výpravy a připomínají si řadu tradic. Pro ty, kdo křesťanské tradice tolik neznají, musíme připomenout, že Velikonoce jsou v tomto náboženství dokonce významnějším svátkem než Vánoce. Totéž ale nelze říct o zvycích s nimi spojených…

Například když s dětmi zdobíme kraslice, jedná se o tradici starší více než 5000 let, Peršané a Egypťané si na svátek jara navzájem darovali vajíčka, tuto tradici převzali Římané, Galové a Keltové.


VÁNOČNÍ POSTAVY

Kdo naděluje vánoční dárky v různých končinách světa? Zdaleka to není jen Santa Klaus, možná se budete divit, jak početnou konkurenci Ježíšek má… Ukazuje nejen odlišné tradice, ale i skutečnost, že pojetí může být rozmanité, podstata ale zůstává.

  • Ve Skandinávii (i když nedaleko bydlí Santa Klaus) nosí dárky především různí skřítci. Např. ve Finsku nosí dárky Joullupukki – postava oděná do kozí kůže, nebo veliký Ukka, jemuž pomáhají pidimužíci. Ve Švédsku je to dědeček skřítek Jultomten, který si saně s dárky táhne sám. Někdy má podobu vánočního kozla s červenou mašlí na rozích. V Norsku chodí skřítek Misen nebo Otec Vánoc a ten schovává dárky do dřeváků.
  • V Holandsku děti dostávají dárky již na Mikuláše (zde Sinterklaas), 24. prosince se konají pouze bohoslužby a slavnostní večeře.
  • V Itálii se dávají dárky až na první svátek vánoční a nosí je Babbe Natale (Ježíšek). Na Sicílii se obdarovává až na Tři krále, kdy chodívá komínem do domu hodná čarodějnice
  • V Rakousku a Švýcarsku chodí Weinachtsmann – vánoční muž.
  • V Německu chodí Kris Kringle nebo Kristkindl, vánoční dítě. Je malován jako dítě – Ježíš, ovšem provádí lidem různé nepřístojnosti.
  • V ruských zemích obvykle chodí Děda Mráz v doprovodu Sněhurky a zvířátek. Původně měl bílé oblečení, dnes už se podobá Santovi… Dárky nosí až o půlnoci, kdy vítáme nový rok.
  • V Mexiku jsou vánoční svátky hlučné a radostné. Zdobí (a věší ke stropu) se při nich hliněný obrovský džbán, do nějž se dávají různé pamlsky a drobné dárečky. Děti pak dřevěnými hůlkami rozbíjí džbán a rozeberou si dárky. U toho je většinou velká mela, je-li v rodině více dětí, protože na dárky se nepřipevňují jmenovky.
  • V Japonsku naděluje jeden ze starých šintoistických bůžků Heotišó, který má oči i vzadu. Někdy se mu říká Santa Kurohsu.

/* To, že Ježíšek nemá jasnou podobu, sice posiluje kouzlo Vánoc, ale také vytváří jistou mezeru na trhu – co je vidět, se lépe prodává. Proto s koncem roku vidíme všude Santa Klause, i když tu není „doma“. Reakcí je například projekt Český Ježíšek, který onu podobu nabídl, mezeru tak zaplňuje a Santu se snaží „vypudit“. Zároveň tím ale oslabuje tajemství, které je českým Vánocům tak vlastní.

img_2672