Jak nevytvořit neexistující pohledávku

veritel

V jednom z tuzemských spolků zaměřených, podobně jako my, na výchovu dětí a mládeže, severočeský pobočný spolek připravoval letní tábor. Vedoucí Mirek postupoval podle pečlivě a mnohokrát projednaného plánu a rozpočtu. Těšil se více než obvykle – čekala je společná výstavba jídelny s kuchyní: plány byly připraveny, s úřady vše vyjednáno, jeden z vedoucích měl potřebnou kvalifikaci, zbývalo jen objednat patřičné množství vhodného řeziva. Ovšem ouha! Na účtu, díky opožděným platbám od účastníků tábora a slíbeného příspěvku místního podnikatele, který se dostal do druhotné platební neschopnosti, chybělo téměř 10.000,- Kč. Co s tím? Když záloha nebude včas zaplacena, nebude materiál a nebude ani jídelna.

V nouzi pomohl jeden z vedoucích – Honza – který přinesl 10.000,- Kč. Když už, tak už – řekl a dodal, že mu to vrátí, až na účet přistane avizovaný sponzorský dar bývalého člena oddílu – nyní provozovatele místní velkopekárny. Mirek zajásal, vybral zbytek potřebné hotovosti z účtu pobočného spolku a v sobotu na pile podepsal objednávku, zaplatil a s dispečerkou dohodl termín a místo, kde bude řezivo složeno.

Jak bylo dohodnuto, tak se stalo: materiál byl na místě včas, tábor proběhl ke všeobecné spokojenosti, výsledek stavby předčil očekávání a všechny děti byly nadšeny z toho, že nejenom viděly, ale i vlastními silami se podílely na skutečné stavbě „srubu“.

Když o měsíc později Mirek připravoval vyúčtování tábora, probíral se i výpisy z účtu a zjistil, že sponzorský dar byl na účet připsán. Odeslal příznivci a dárci v jedné osobě děkovný dopis a druhý den poukázal, z účtu pobočného spolku, na Honzův účet, půjčených 10.000,- Kč.  Aby nedošlo k mýlce, oč běží, do zprávy pro příjemce napsal název pobočného spolku s dodatkem půjčka.

Mirek vedl pobočný spolek i oddíl až do 14. Prosince, kdy na pravidelnou oddílovou schůzku nedorazil. A nedorazil ani nikdy později. Jeho život ukončil nákladní vůz naložený kamenivem, jehož přepracovaný a unavený řidič usnul za volantem. Neovládaný náklaďák přejel do protisměru a Mirkova Fabie neměla šanci proti pěti tunám kamení, pohybujícím se padesátikilometrovou rychlostí.

Tragédie poznamenala nejenom Mirkovu rodinu, přátele a oddíl, ale i pobočný spolek. Ten jako by byl dalším Mirkovým svěřencem – dítětem, které ošetřoval, pečoval o něj, pěstoval a rozvíjel ho. Bez něj doslova uvadal. Mirek totiž nestihl vychovat nástupce: bez něho pobočný spolek směřoval ke svému konci. Děti se rozutekly a nenašel se nikdo, kdo by převzal vedení a s ním spojené povinnosti. Hlavní spolek, když vyčerpal všechny možnosti, rozhodl o zrušení pobočného spolku s likvidací a povolal likvidátora. Ten prošel účetní knihy, výkazy, doklady – vše bylo v pořádku. Jen jedna věc neseděla: výpis z účtu, kde bylo Honzovi vraceno 10.000,- Kč (s poznámkou půjčka), si likvidátor vyložil tak, že nějakému Honzovi byla poskytnuta půjčka v této výši, a ta nejenomže nebyla splacena, ale v dokladech chyběla smlouva o půjčce a ani nebyl k dispozici žádný doklad, že by půjčku někdo schválil. Když se mu podařilo Honzu, pomocí banky, identifikovat, poslal mu výzvu ke splacení půjčky. Ten se marně snažil vysvětlit, jak to ve skutečnosti bylo, a tak došlo k soudnímu sporu. Soudu Honza navrhl za svědky další dva vedoucí, kteří jeho výpověď potvrdili – tedy že on půjčil peníze a platba byla vrácením dluhu. Likvidátor pak přepočítal hotovostní výdaje a zjistil, že z pokladny bylo v kritickém roce zaplaceno o 10.000,- Kč více, než tam fyzicky bylo, a pak i on uvěřil. Obě strany se nakonec dohodly, že celá věc byla nedorozuměním a žaloba byla vzata zpět.

Kde hledat chybu? Spočívala v tom, že k půjčce, byť krátkodobé, došlo bez písemné smlouvy nebo alespoň potvrzení (tzv. dlužního úpisu), což bylo nejenom porušením účetních předpisů, ale i jednáním proti zdravé opatrnosti.

Bylo by zbytečné zdůrazňovat, že dobré účty dělají dobré přítele, nikdy ale nevíme, co bude zítra – ať už nám někdo dluží nebo někomu dlužíme. Naši hrdinové si měli sepsat jednoduchou smlouvu nebo alespoň dlužní úpis a já bych dodal, že tak vysoké částky je vždy lepší (a hlavně průkaznější) posílat z účtu na účet.

Správný název – který používá občanský zákoník – je zápůjčka a pro zajímavost: zápůjčka může být jak peněžitá, tak nepeněžitá – podmínkou je, že se jedná o tzv. věci zastupitelné – u peněz je to jasné – stokoruna jako stokorun – vždy má hodnotu 100,- Kč (nikoliv ale už stokoruna určitého výrobního čísla, která může mít hodnotu sběratelskou). Jinými věcmi zastupitelnými jsou takové, které lze bez problému nahradit jinými, o stejných vlastnostech – například písek, osivo, cihly, otopové dřevo apod. Je však důležité, aby vždy bylo popsáno, o jaký druh se jedná – písek má mnoho druhů (kopaný nebo praný, velikost zrn), stejně jako osivo (odrůda a stupeň klíčivosti) nebo cihly (použité, nové, plné, duté apod.). Zápůjčka může být navíc úročená i neúročená a u nepeněžitého plnění může být dohodnuto vrácení většího množství, než bylo poskytnuto, nebo v lepší kvalitě. Úrok a podobná ujednání jsou totiž možnou (nikoliv povinnou) odměnou za to, že zápůjčka byla poskytnuta.


A na závěr vzor potvrzení, které kdyby bylo, problému by nebylo:

 Potvrzení

Alfa, z.s. – Oblastní organizace Turnov, IČO 12345678, sídlem ul. Vymyšlená 5, Turnov, potvrzuje, že dnešního dne obdržela od pana Jana Příhody, nar. 1. 2. 1972, bytem Turnov, ul. Neexistující č.p. 65, v hotovosti, bezúročnou peněžitou zápůjčku ve výši 10.000,- Kč (slovy deset tisíců korun českých). Zápůjčka je splatná do dvou měsíců od dnešního dne na účet číslo 123456789/1234.

V Turnově dne 6. 5. 2015

Alfa, z.s. – Oblastní organizace Turnov

Zastoupena Miroslavem Vedralem

vedoucím oblastní organizace (statutární orgán)


Michal Pokorný
advokát, právní zástupce Pionýra