I pro rytíře erbovní platí řády přepravní

Tábor se měl konat ve středověkém stylu. Snad nejvíce se těšil Mirek – zástupce hlavního vedoucího pro celotáborovou hru „Po stopách husitů“ – vyráběl kroužkovou „železnou košili“ a večery trávil v dílně kamaráda – zámečníka – při výrobě replik husitských zbraní. Po odjezdu ale v klubovně zůstala zapomenutá žerď husitské korouhve, opatřená kovanou hlavicí se špičkou kopí – prostě poslední zbraň k uhájení bojové zástavy. Mirek se pro žerď vrátil, špičku zabalil do staré deky, zajistil provázkem a vydal se zpět. I „courákem“ měl být na tábořišti za hodinu. Žerď položil pod sedačky a pro jistotu ji přišlápl. Vláček doputoval na závěrečnou část své cesty, vedoucí lesem. Všeobecný zákaz zdržovat se na železniční trati se rozhodla porušit skupina asi sedmi divočáků a nepočítaně mláďat a navíc v místě, kam strojvedoucí neměl dostatečný výhled – vlak opisoval oblouk kolem skalního výběžku a strojvedoucí na vzdálenost několika desítek metrů spatřil stádo. Spustil zvukovou výstrahu, prudce začal brzdit a zastavil vlak jen několik metrů před posledním zamyšleným divočákem, který důstojně zmizel do lesa. Černá zvěř přežila bez sebemenší úhony, jiná byla situace ve vlaku: řada spadlých zavazadel, vystrašení cestující, naštěstí žádné zranění. Kuriózní situaci vyvolala ostrá žerď, která se vydala na cestu vagonem: brždění ji totiž osvobodilo zpod Mirkovy boty. Protože to byla kvalitní replika, při nárazu na karton mléka prořízla špička deku, bez větších obtíží prorazila kartony a pokračovala. Jen okrajem prořízla pytel krmného šrotu, který osvobozen se rovněž vydal na cestu vagonem. Konec cesty znamenal až 20 litrový kanystr místního zemědělce, naplněný syřidlem (přídavek do mléka – prostředek pro výrobu sýra). Syřidlo opustilo kanystr a se šrotem vytvořilo lepkavou, nevábnou směs. Vyčištění vagonu přišlo na 15 000 Kč, cena syřidla byla přes 10 000 Kč, ječný šrot byl již jen drobnou položkou. Žerď na tábořiště doputovala, posloužila, byla obdivována, ale poněkud se prodražila. Věc byla vyhodnocena jako porušení přepravních podmínek Českých drah – konkrétně jako přeprava nebezpečného předmětu a v přímé souvislosti s porušením vznik škody, kterou, naštěstí, hradila pojišťovna. Povinnou spoluúčast 5 000 Kč musel uhradit Mirek.

Mirek postupoval v rozporu nejen s přepravními podmínkami, ale i se zdravým rozumem a všeobecným zákonným požadavkem, že si máme počínat tak, aby nedocházelo k újmám na majetku. Jen šťastnou náhodou nedošlo k poranění.

Pokud tedy přepravujeme předmět, který může být jen trochu nebezpečný – je třeba pečlivě zvážit, jak budeme postupovat, a zvolit spolehlivý způsob zabezpečení. Při pohybu po silnici (přeprava vozem) se jedná o pravidla všeobecně známá, přeprava vlakem je v předpisu „Smluvní přepravní podmínky Českých drah pro veřejnou drážní osobní dopravu“ (viz čl. 185) na adrese www.cd.cz/info/cim-se-ridime/-25808/. Podobně je to u městské hromadné dopravy (zpravidla na webu příslušného dopravního podniku). Vždy je ovšem třeba zapojit zdravý rozum, a pokud máme pochybnost, že hrozí nebezpečí – prostě vycházejme z toho, že hrozí, a chovejme se podle toho. Opak může znamenat následky nejen ve vzniku škody ale i v postihu trestním soudem.

Michal Pokorný,
advokát, právní zástupce Pionýra