Globální migréna pokračuje !

Téma migrační krize jsme v minulé Mozaice jen zlehka otevřeli, tentokrát postoupíme o další krůček, věnovat se mu ale budeme ještě jednou, v březnovém vydání.

 Pojmy a dojmy

I když cílem tohoto článku není detailně informovat o migraci a objasňovat, o co vlastně jde (k tomu jsou jiné zdroje a tady málo místa), přesto považujeme za nutné podívat se na některé základní pojmy a jejich význam.

 Imigrant vs. uprchlík

Být uprchlík není to samé, jako být imigrant. Uprchlík utíká před něčím, imigrant přichází někam (zjednodušeně: emigrace = odchod; migrace = přesun; imigrace = příchod). Zatímco ten, co prchá, často nemá na výběr (a je mu relativně jedno, kam uprchl, hlavně, že se má lépe než tam, odkud uprchl), řada imigrantů výběr má (a jdou za tím nejlepším možným). Uprchlictví je tedy podmnožinou migrace a oba pojmy je nutné rozlišovat.

Proč lidé prchají a migrují? Důvody mohou být politické (např. diktatura), etnické či náboženské (např. perzekuce kvůli původu či vyznání) a v neposlední řadě jsou to vojenské konflikty, přírodní katastrofy, špatné podmínky v rodné zemi (hladomor, extrémní sucha, chudoba, apod.). Odejít z vlasti samozřejmě může i člověk, který nechce nést následky za trestní čin, nebo který se nechce podílet na obraně vlasti, která je v konfliktu.

Pak jsou tu ti, kteří migrují dobrovolně, a to za studiem, za prací, za sňatkem, za rodinou…

Součet těchto faktorů vede k neustálému pohybu lidí po planetě. Když se k obvyklému množství přidá například vlna uprchlíků vyvolaná ozbrojeným konfliktem (aktuálně Sýrie, Irák a Afghánistán), může dojít k překročení kritického standardně zvládaného množství a tedy k tomu, o čem se v poslední době mluví jako o migrační krizi.

Chudáci nebo příživníci? Pohledů je více…

Mnoho více či méně hlasitě vystupujících osobností odmítá názor, že do Evropy přicházejí z Blízkého východu a severu Afriky (k migraci dochází ale i v rámci Evropy, např. z Ukrajiny, Kosova, Albánie, Srbska, Ruska…) skutečně uprchlíci, utíkající před válkou či hladem. Argumentují tím, že čluny a lodě, na kterých připlouvají, jsou plné mladých bojeschopných mužů, kteří by udělali lépe, kdyby se postavili do války za svou zemi a když už, tak pryč poslali spíše své ženy a děti. Těžko se ale ubránit zamyšlení: Co vlastně znamená bojovat za svou zemi? Na tuto otázku může být složitá odpověď i v našich celkem přehledných podmínkách. A co teprve třeba v Sýrii, o kterou se přetahuje diktátor s několika skupinami vzbouřenců a do toho i takzvaný Islámský stát…

K tomu se přidávají další argumenty, jako kulturní odlišnosti, někdy chybějící kvalifikace, už tak velké sociální zatížení státu atd., atd.

Řada je ale i těch, kteří tvrdí, že běžencům je nutno pomoci nejen proto, že je to naše lidská povinnost, ale také proto, že mohou v dlouhodobém výhledu oživit vadnoucí evropskou ekonomiku. Jako jistý kompromis se jeví názor, že bychom se měli zaměřit na pomoc v místech, odkud migranti odcházejí, aby bylo možné je tam navrátit. Navíc bychom tak nepodporovali ilegální organizace, které na přesunech lidí vydělávají peníze.

 Existuje jednoznačný pohled na věc?

Všichni pionýři sdílejí hodnoty vyplývající z našich Ideálů. Z nich lze určitě vyčíst, a tudíž respektovat, například, že princip kolektivní viny je nepřijatelný či že máme morální povinnost pomáhat lidem v nouzi, stejně jako nás nabádá k vlastenectví a ochraně našeho kulturního dědictví… Lze z nich odvodit jediný správný postoj na aktuální migrační problematiku? Je při přečtení Programu Pionýra jasné, že jsme všichni „sluníčkáři“ vítající migranty s otevřenou náručí nebo naopak zarputilí obránci hranic? Jasná odpověď: NE, není!

Ideály Pionýra jako Pomoc, Přátelství a Překonání sice působí jednoznačně, ale život nikdy není tak jednoduchý a nabízí otázky jako „Pomoc komu?“ či „Přátelství s kým?“, navíc nás další Ideál – Paměť – nás vede k  ochraně našeho historicko-kulturního prostředí. Všechny tyto pohledy mohou v myslích různých lidí vést k úplně odlišným výsledkům.

Je to stejné jako v mnoha jiných situacích, které názorově radikálně rozdělují společnost. Zvláště, když informační prostředí (utvářené především sdělovacími prostředky) je zcela nepřehledné, a samo tak rádo zrcadlí nekompromisní přístupy. Slušní lidé, kteří ctí obdobné hodnoty a nikdy neměli důvod na sebe křivě pohlédnout, najednou stojí na opačných stranách pomyslné barikády*/. Ať už jsou důvodem odlišné životní zkušenosti, jiné informace, charakterové založení atd., stojí na svých názorových pozicích často pevně a brání si je.

I když ale naše Ideály nedávají jednoznačný návod pro každou situaci, která může přijít, jistě jsou připomínkou, že bychom se měli vždy zachovat nejen tak, abychom měli problém „z krku“, ale bychom si také zachovali úctu sami k sobě. A nabádají-li k něčemu ZCELA konkrétnímu, tak rozhodně vybízejí k aktivnímu postoji – hledání, pochybování a poznávání, protože jenom to může pomoci překonávat i osobní nejistotu (nezřídka přerůstající ve strach) z neznámého.

redakce

pokračování příště

*/ To je ovšem daleko častější „problémová situace“ než pouze k tomuto tématu. Jde vcelku o běžný polarizovaný postoj (nejčastějším příkladem jsou volby, najmě třeba poslední volby prezidenta republiky).


K zamyšlení?

Kolem tématu migrace je řada skutečností, které přinejmenším nutí k zamyšlení, pojďme se podívat na některé z nich:

  • Migrace není žádný moderní fenomén. Je součástí lidských dějin od nepaměti, vždyť i naši předci Slované kdysi přišli na naše území, zřejmě k nevoli zde sídlících kmenů.
  • Současné množství žadatelů o azyl v ČR je spíše průměrné. Nejvíce žadatelů bylo v letech 2003 a 2004 z Kavkazské oblasti. V současnosti je výrazně nejvíce žadatelů o azyl v ČR z Ukrajiny (přes 44 %), následuje Sýrie s necelými 10 %.
  • V loňském roce (kdy bylo podle OSN v pohybu nejvíce osob od konce 2. světové války) byl azyl v ČR udělen 82 osobám, 294 osobám pak možnost zůstat v ČR po dobu 1-3 roky. (Že by valící se vlnu migrantů odklonily všechny ty „vlastenecké“ příspěvky na Facebooku?)
  • Dle aktuálních statistik je na území ČR zachyceno cca 9 nelegálních migrantů týdně.
  • Výrazně chudší státy v oblasti Blízkého východu přijaly násobně více uprchlíků než evropské země.
  • Do Evropy přicházejí často mladí zdraví lidé s chytrými telefony a podobně. Co to znamená? (Možná jen to, že ten, kdo je starý, nemocný a nic nemá, si cestu jednak nemůže dovolit a patrně by ji ani nezvládl… Není to hezké ani spravedlivé, je to smutná skutečnost.)
  • V roce 2014 utonulo ve Středozemním moři více než 3000 migrantů, do května 2015 dalších 1500.
  • Co si myslet o tom, že jeden z nejhlasitějších odpůrců imigrace do ČR je napůl Japonec?
  • Co vypovídá, že pojem vyjadřující především směs kladných vlastností (říznutých naivitou) – „sluníčkář“ – je často používán jako hanlivý?

Zdroje:

www.euractiv.cz,

ec.europa.eu,

www.clovekvtisni.cz