Dítě bez hranic aneb důsledky liberální výchovy?

Při různých příležitostech, například vzdělávacích akcích, hovoříme o druzích výchovy, díky tomu je (snad) umíme definovat. Ale přemýšlíme o nich? Tak například dnes často zdůrazňovaná liberální výchova (v rodině), odůvodňovaná obecnou svobodou. Prohřešujeme se, když ji v Pionýru neupřednostňujeme?

Jen připomenu, že pojmem liberální výchova myslím láskyplnou výchovu rodiče/vychovatele, který by pro dítě nezřídka udělal první poslední – tím chci zdůraznit, že nejde o nezájem, o výchovu typu „roste jako dříví v lese“. Rodič/vychovatel vychovává své dítě s velkou náklonností, ovšem bez omezení, dává mu důvěru, že přece ví, co dělá, že si vlastně může dělat, co chce, a to v jakémkoli věku. Nu a v tom bývá skryto no „čertovo kopýtko“. Ano, chci vás svými slovy dovést k zamyšlení. Zkusme při působení na děti sice nepostupovat podle formálních pouček a šablon, ale dohlédnout dál, než k prvním stromům lesa. A mějme na mysli i prostředí dále než za humny. Vždyť dítě nezůstane jen na jednom místě – půjde životem dál, a velmi překvapeno, s čím se bude setkávat.

Výchova bez hranic a pravidel příliš často dopadá špatně. Způsobuje totiž naprostou dezorientaci dítěte, kterému nepřijde divné jeho chování, ale chování všech okolo. Najednou se zcela ztrácí, neustále naráží a nechápe, co se po něm chce. Nemusím-li doma nic a vše si tvořím bez ohledu na to, že jsou i ti druzí, mám pak v jiném prostředí jako dítě v hlavě totální chaos. Jdu do školky a tam se mluví o pravidlech, o respektu k druhým, totéž ve škole či jiných kolektivech. Pokud ale takto nejsem vychováván, tak se to ve mně pere. Hlásí se pud sebezáchovy a s ním svár a nezřídka i půtky: jednak vnitřní ve vědomí dítěte, ale současně i vně. „Já si prosadím svou! I když holt za cenu boje – s vámi a se vším. A máte nějaký problém? Tak to je váš problém, ne můj. Já jsem jedinečná bytost.“ Zda se vám podobný střet absurdní a úvahy předškoláka či školáka nepravděpodobné? Jde jistě o formulaci, ale podstata je na místě!

Vychovávat s láskou lze i s pravidly, vymezenými hranicemi a rituály. Dává to dětem bezpečí a učí úctě. Mohou se rozhodnout, ale vědí, co bude důsledkem jejich chování.

Martin