Dědictví, aneb…

Nový občanský zákoník zcela zásadně mění úpravu dědictví. Dosavadní právní úprava byla poměrně kusá a přísná a děděný majetek přecházel fakticky ze dvou různých „právních důvodů“ – ze zákona nebo ze závěti.

Pokud se dědilo ze zákona, pak se majetek dělil mezi přesně určené osoby – pro tyto účely byli dědicové rozděleni do skupin od nejbližších příbuzných a manžela, po ty nejvzdálenější. Pokud se dědilo ze závěti, postupovalo se dle tohoto posledního pořízení, pokud neodporovalo nárokům tzv. neopomenutelných dědiců (potomků zůstavitele). „Třetí“ způsob obsahoval kombinaci dvou zmíněných. Pořizovatel závěti – zůstavitel – byl poměrně dosti omezen v tom, jak naložit s majetkem, pokud měl tzv. neopomenutelné dědice – potomky – a i ve způsobu, jak bude s dědictví naloženo: nemohl například stanovit žádné podmínky – ty byly vykládány jako přání a z hlediska zákona se k nim nepřihlíželo.

Nově se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.

Druhy závěti
Co do formy závěti zůstává zachována dosavadní úprava, kdy lze závěť pořizovat v písemné formě beze svědků, ovšem zůstavitel musí celou závěť napsat vlastní rukou a vlastní rukou ji podepsat. Závěť, kterou zůstavitel nenapsal (byla pořízena například na psacím stroji, sepsal jí někdo jiný nebo byla vytištěna z textového editoru počítače), musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

Novinkou je ústní závěť: zůstavitel, který je pro nenadálou událost v patrném a bezprostředním ohrožení života, má právo pořídit závěť ústně před třemi současně přítomnými svědky. Stejné právo má tehdy, pokud se nachází v místě, kde je běžný společenský styk ochromen následkem mimořádné události a nelze-li po něm rozumně požadovat, aby závěť pořídil v jiné formě (například na bojišti, na opuštěném místě po havárii apod.). Pokud zůstavitel závěť nepořídil, pak zachovává nová právní úprava dědění ze zákona.

Skupiny dědiců
Oproti stávající právní úpravě se však rozšiřuje počet dědických skupin z dosavadních čtyř na šest a nově jsou do okruhu zákonných dědiců zařazeni zůstavitelovi praprarodiče a sestřenice nebo bratranci. Tato novinka je cílena k zachování rodinné majetkové kontinuity – tedy aby majetek zůstal pokud možno v okruhu zůstavitelových příbuzných, byť vzdálených.

Nová úprava dále mění práva nepominutelných dědiců – dětí zůstavitele – jež nemohou být ani v závěti opomenuty. Změna spočívá v tom, že:

  • Nezletilým dětem se musí dostat alespoň tři čtvrtiny jejich zákonného podílu (tedy části, která by jim připadla, pokud by se dědilo bez závěti – podle zákona), oproti dosavadnímu stavu, kdy má nárok na celý.
  • Zletilému se musí dostat alespoň jedna čtvrtina, přičemž doposud to byla alespoň polovina ze zákonného podílu.

Prakticky si důsledek změny lze představit tak, že družka, která má nezletilé děti, může odkázat svůj majetek zčásti druhovi, což doposud možné nebylo.

Úpravy dědictví
Do dědického práva je zaváděna dědická smlouva, kterou může zůstavitel uzavřít s dědicem ještě za života a domluvit se s ním, jaký konkrétní majetek dědici připadne. Tento druh smlouvy má přednost před zákonnými dědickými posloupnostmi a zůstavitel ji nemůže jednostranně zrušit (protože se jedná o smlouvu – vícestranný akt – závěť naproti tomu může zůstavitel změnit kdykoliv). Dědická smlouva může pojednávat jen o ¾ majetku, zbytek musí zůstat v dispozici zůstavitele.

Z dědění je vyloučen ten „dědic“, který se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.

Podmínky dědictví a vydědění
Nově se připouští závěť s podmínkami (to známe z řady komedií). Stanovením podmínek lze určit, kdy bude dědic dědit (např. po úspěšném ukončení studia), a pokud podmínku nesplní, pak ztratí nárok na dědictví. Volnost ve stanovení podmínek není zcela libovolná – nepřípustné budou podmínky s povahou šikany či nutící ke změně stavu (např. uzavření manželství či rozvod nebo vystoupení z Pionýra J). Výjimku tvoří povinný díl neopomenutelných dědiců, který nesmí být na podmínky vázán – je to logické, protože pokud bychom něco takového připustili, neopomenutelný dědic by ztratil své zvýhodněné postavení.

Nově je řešeno vydědění, které znala od počátku 80. let i současná právní úprava: kromě čtyř dosavadních důvodů (potomek neposkytl pomoc ve stáří, neprojevuje o příbuzného zájem, byl odsouzen k trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin nebo vede trvale nezřízený život) zavádí dva nové důvody, kterými jsou zadlužení a marnotratné počínání. Nově tento důvod není třeba do listiny o vydědění výslovně uvádět, pak má ovšem nepominutelný dědic právo na zákonný podíl, ledaže se proti němu prokáže (zpravidla z iniciativy ostatních dědiců) zákonný důvod vydědění.

Dědí se i dluhy
Nové koncepce se dostalo odpovědnosti za dluhy zůstavitele: podle současné úpravy ručí dědic (dědicové) pouze do výše nabytého dědictví. Od účinnosti nového občanského zákoníku budou dluhy přecházet na dědice v plném rozsahu, což bude k radosti věřitelů, ovšem v neprospěch dědiců, kteří budou muset uhradit všechny zůstavitelovy dluhy, tedy i ty, jež přesahují nabyté dědictví, a to případně i tak, že dluhy po zůstaviteli uhradí ze svého majetku.

Takže přátelé: ještě za života vše raději rozdejte, možná to bude tak pro vaše blízké jednodušší.

Michal Pokorný,
advokát, právní zástupce Pionýra