DĚDEK – PETER KUBOVE (*1958 – †2016)

Je naší smutnou povinností oznámit všem kamarádům a vedoucím, že nás navždy opustil Dědek, bývalý dlouholetý skupinový vedoucí. Mnozí z nás začínali svou cestu instruktora či vedoucího pod jeho vedením, někteří byli ještě jako děti na táborech, které vedl. I později, když už nebyl aktivním vedoucím, na nás stále dohlížel a byl nám zkušeným rádcem. Vzpomeňte na něj, prosím, společně s námi.

Vzpomínka první – začátky
Znala jsem ho od svých 7 let, jako ostatně všichni z naší základky. Byl takový, jakého jsem si vždy představovala „hlavase“ – vysoký hromotluk s plnovousem. Uměl se smát, ale i zařvat a už tehdy měl náš respekt. Byl u mého pionýrského slibu i první výpravy a vzal si za ženu mou oddílovou vedoucí. 🙂 Byl u toho, když jsem si převzala svoje první prvňáčky – Severka dnes slaví 32 let. Může za to, že jsem kdysi vyrazila na tábor jako vykulená instruktorka, i za to, jak jsem pak neplánovaně byla programákem. Pod jeho pevnou rukou jsem se stala hospodářkou, později mě naučil Money a účetnictví…

SONY DSCVzpomínka druhá – tábory
Všichni ho vidíme, jak stojí opřený o vyvýšený pult u kuchyně. Když jsme stavěli novou, nesměl tam „Dědkův bar“ chybět, i když už s námi na tábory tolik nejezdil. Dnes víme, že tam stál jako náš pevný bod a když se cokoli stalo, tak to prostě vyřešil. Typický byl jeho osobitý humor a nic se neobešlo bez komentáře, vtípku nebo historky. Tehdy jsme ho nenáviděli za to, že skoro nespal, ráno nás budil v 6.30 se slovy „člověku stačí čtyři hodiny spánku“ a pak nás nutil mýt se do půl těla ledovou vodou ze studánky. Byl obrovský „hecař“. Díky jeho „A vo co?“ vznikaly na táboře odpadovky, sklepy, hráze, řezalo se dřevo. Naučil nás milovat tábory a mnohé věci děláme stejně dodnes.

Vzpomínka třetí – pevná opora
Byl to pionýr – srdcař. Měl charisma, byl výrazná a pro mnohé až kontroverzní osobnost. Vždy si stál za svým úsudkem a učil nás vycházet s lidmi, i když mají jiný názor. Vždy byl připraven poskytnout nám radu a pomoc. Když jsme ho po revoluci s velkou slávou svrhli, abychom následně hodně věcí zmotali a pokazili, vrátil se, bez jediné výčitky nás vytáhl z bláta a znovu se o nás postaral. Pro Pionýr pracoval i na krajské a celostátní úrovni, na skupině zůstal ve vedení i po svém odchodu z funkce skupináře. Má velkou zásluhu na tom, jaká naše skupina dnes je. Byl zodpovědný a tvrdohlavě dbal na to, aby se věci dělaly, jak mají. Na radě jsme sice všichni věděli, jak se bude hlasovat, ale Dědek si neodpustil ani to závěrečné: „Kdo se zdržel?“ Z jeho „Tak vás tady vítááám“ se stal tradiční zahajovací slogan všech porad.

Vzpomínka poslední – střípky
Většina vzpomínek na Dědka se brzy proplete se vzpomínkou na někoho jiného. Jak si Mates propíchl ruku klackem a my jsme ho s Dědkem vezli do nemocnice. Jak nás přišel navštívit sousední tábor z Francie a Dědek s nimi kouřil indiánskou dýmku míru. Jeho život byl prostě propletený s tím naším. Ztrácíme v jeho osobě jednoho z nás příliš brzy. Dědy – my nezapomeneme.

Ze střípků od vedoucích PS Pionýr Řečkovice z Brna
sepsala Hanča Procházková

 Ještě douška:

Každý z uvedených střípků odráží i kus mé osobní zkušenosti s Peterem… Ano, byl občas obtížně skousnutelný pro své až jedovaté poznámky, současně však byl PPD – Pravý pionýrský dříč, ochotný vykonat i nepopulární práci, byla-li potřebná. Hloubku brázdy, kterou vryl do dění ve vrcholných orgánech Pionýra, ještě stále mnozí nedocenili, ale já vždy obdivoval. Respekt k němu, stejně jako zážitek, že jsem měl příležitost s ním kus cesty života jít společně, si uchovám.
Čest jeho památce.

Martin