Dárečky po 1. 1. 2014

Dosavadní právní úprava byla dvojí – jednak v občanském zákoníku, jednak v obchodním zákoníku. Nový občanský zákoník obsahuje úpravu úplnou (právnicky řečeno „komplexní“). Pojďme se společně podívat, jak budou nově podchyceny převody vlastnictví.

 Převod v právním slova smyslu je změna vlastnictví na základě shodné vůle převádějícího (původního vlastníka) a nabyvatele (nového vlastníka). Všimněte si, že nepoužívám slova kupující a prodávající – to proto, že ta jsou vlastní jen kupní smlouvě a převod je pojmem obsahově nadřazeným – tedy zahrnuje jak koupi (prodávající chce prodat a kupující chce koupit) ale i další druhy převodu. Proti převodu nám tak stojí jiné druhy nabytí vlastnictví, kde není shodný projev vůle účastníků – a to například přechodem (při dědění), příklepem (v dražbě), přírůstkem (dřevní hmota na stromech), vytvořením věci, ale i například vydržením (o tom někdy příště).

Jaké tedy jsou druhy převodu vlastnictví?
Vlastnictví lze převést:

  1. Darovací smlouvou; stranami takové smlouvy jsou dárce a obdarovaný a typické je pro tento typ převodu, že s poskytnutím daru není spojeno žádné protiplnění (ani peníze, ani věc, ani služby apod.) s jedinou výjimkou nehmotné povahy. Předpokládá se vděk – zákon to výslovně neuvádí, ale zmiňuje se o důsledcích nevděku, takže vděk se logicky předpokládá.
  2. Kupní smlouvou, pro kterou je typická úplatnost. Historicky se vlastně jedná o směnnou smlouvu, kdy směňujeme věc za peníze. Vzhledem k tomu, že peníze mají předem stanovené vlastnosti (jsou všeobecným vyjádřením určité hodnoty), nejedná se o směnu, ale o koupi, protože pro směnnou smlouvu je charakteristická různost věcí, která je směňována, kdežto pro smlouvu kupní je typické, že věc je směňovaná za peníze, které jsou vždy a všude stejné. V této souvislosti se lze zmínit o původu slova „platit“, které údajně pochází od slova plátno z doby, kdy před všeobecným zavedením a přijetím měny ve formě peněz Slované platili plátěnými šátky či štočky plátna.
  3. Směnnou smlouvou. Pro tu je typické, že v ní zpravidla nefigurují peníze, ale je poskytována věc za věc, případně soubor věcí za jiný souhlas, či soubor za věc jedinou, to podle toho, jak účastnící poskytované hodnoty ocení.

Dnes se budeme věnovat darovací smlouvě.
Účastníky darovací smlouvy jsme byli všichni ve formě neformálního darování věci. V takových situacích vlastnictví k daru nabýváme převzetím. Zákon takový vztah definuje slovy, podle kterých darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

Zásadně je taková smlouva neformální. Písemnou formu vyžaduje, nedochází-li k předání daru v okamžiku oznámení darování, pokud je darem nemovitost nebo v dalších, zákonem stanovených případech, jako např. při darování věci zapsané do veřejného seznamu (například lodní rejstřík u člunů, katastr nemovitostí).

Darovat lze nejenom věc, ale i podporu (zpravidla peněžitou) a nově lze darovat pro případ smrti, což dosavadní úprava neumožňovala. Logicky se jedná o darování pro případ smrti dárce, za současného přežití obdarovaného (opačně by to mohlo činit jisté obtíže, jedině by snad bylo možné darovat úhradu nákladu pohřbu coby podporu).

Darovací úmysl, přesněji jeho účinky, však nejsou nezvratné:

  1. Ještě před předáním daru může dárce od smlouvy odstoupit a odevzdání daru odepřít, změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že by plnění podle smlouvy vážně ohrozilo dárcovu výživu nebo plnění dárcovy vyživovací povinnosti, nebo také pro nevděk obdarovaného (ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy).
  2. Po poskytnutí daru může dárce dar odvolat, pokud se dostane do takové nouze, že nemá ani na nutnou výživu vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen. Současně je oprávněn požadovat po obdarovaném, aby mu dar vydal zpět nebo zaplatil jeho obvyklou cenu, nanejvýš však tolik, kolik potřebuje k nutné výživě, ledaže obdarovaný je ve stejné hmotné nouzi. Obdarovaný může místo vrácení daru poskytnout prostředky k výživě nutné, a to až do hodnoty daru.

Z popsaného pravidla existuje výjimka: právo odvolat dar nemá dárce, který si stav nouze přivodil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti – tedy například rozmařilým životem, trestnou činností nebo nehospodárným a neúčelným nakládáním s vlastním majetkem.

  1. Rovněž po poskytnutí daru může dárce od darovací smlouvy odstoupit pro nevděk obdarovaného (ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy) a požadovat vydání daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Současně platí, že dárce může obdarovanému odpustit a tím právo požadovat vrácení daru zaniká.

Pro úplnost zmíním několik kuriozit: Nová právní úprava umožňuje, aby dárce daroval třeba i všechen svůj současný majetek s ještě zvláštnější výjimkou: pokud se daruje i budoucí majetek, platí to jen potud, pokud nepřesahuje polovinu tohoto majetku. Jako by toho nebylo dost, může se dárce zavázat k darování věci, které nemá. Podmínkou platnosti je, aby se smluvně zavázal, že věc získá. Vidím v tom zárodek kuriózních soudních sporů.

Michal Pokorný,
advokát, právní zástupce Pionýra