Co mají společného zdravý selský rozum a reflexní prvky na oděvech chodců?

O tom, že tato lidská „schopnost“ nemá mezí, vypovídá fakt, že v návodech pro mikrovlnné trouby údajně výrobci píší, že se v nich nedají sušit živá zvířata, že na kelímcích s kávou musí být nápis, že obsah je horký, či že na zpětném zrcátku některých motorových vozidel je upozornění, abychom nezapomněli, že předměty v zrcadle zobrazené jsou za námi. Ponechávám čtenáři k vlastnímu posouzení, zda je to způsobeno nevysvětlitelným poklesem intelektu lidstva či je to ochrana proti právníkům, kteří se často domáhají náhrad škody z jakéhokoliv důvodu, a pokud jej nenajdou, tak občas i bez důvodu, jako v případě pána, který požadoval náhradu za to, že když kradl na odstaveném vozidle ozdobné disky, tak mu okrádaný vlastník, nic zlého netuše, přejel nenechavé prsty.

Uzákoněný rozum
Nový občanský zákoník vnesl do našeho právního řádu, chtělo by se říci, průlomové ustanovení (§ 4 odst. 1), totiž, že „Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.“ Jinými slovy říká, že když uděláme nějakou skutečnou hloupost, tak si následky neseme sami, a když, naneštěstí, tím jinému ublížíme nebo jej poškodíme, musíme následky napravit. Je pak samostatnou otázkou, zda je k radosti či smutku, že takovou samozřejmost jsme museli uzákonit, ale to je otázka pro někoho jiného.

Z hlediska odpovědnosti za škodu je pokračováním tohoto ustanovení § 2900 nového občanského zákoníku, který stanoví, že „Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.“ Jako příklad může posloužit povinnost majitelů nemovitostí se skosenou střechou dbát o to, aby sníh, který se na střeše nahromadí (případně rampouchy) byly včas odstraněny tak, aby neohrozily životy či majetek kolemjdoucích, a pokud to není možné, přijmout vhodná opatření, aby k tomu nedošlo – znemožnit chodcům výstražnou páskou vstup na rizikový chodník, či umístit varovný nápis nebo zabránit vozidlům v parkování v ohrožených místech. To všechno, přesto, že to zákon výslovně neukládá, prostě proto, že tak velí zdravý selský rozum.

Opatrnosti není nikdy dost
Přináší zdravý selský rozum, „normativně“ vyjádřený v § 4 odst. 1 nového občanského něco nového do činnosti našeho spolku? V zásadě ustanovení o rozumu průměrného člověka, které samo o sobě novým je, přináší požadavek vyšší opatrnosti, obezřetnosti a předvídavosti. I když svěřované nám ratolesti nás všechny vycvičily k vysoké obezřetnosti a svou neunavitelností a kreativitou ve vytváření více či méně nebezpečných aktivit, před kterými je chráníme, nás v ní udržují. Předpisy o bezpečnosti práce s nástroji ostrými, tupými, těžkými či jinak nebezpečnými známe a používáme, ale opatrnosti není nikdy dost.

Vcelku bezpečná činnost spočívající v pěším přesunu skupinky dětí se může stát rizikovou, jakmile se dostaneme na pozemní komunikaci, kterou souběžně s námi užívají motorová vozidla. Pravidla pro pohyb na takových místech jsou nám všem známa, nicméně vždy vyvstane otázka, zda bychom nemohli udělat pro bezpečnost našich svěřenců (a konec konců i naši) něco navíc, zejména pokud se po silnicích pohybujeme za snížené viditelnosti způsobené sněhem, deštěm, mlhou nebo v noci.

Statistiky dopravních nehod v tomto směru jsou neúprosné – většina z nehod, kde je účastníkem chodec jdoucí na silnici, by nikdy nenastala, pokud by chodec nebo chodci byli spatřeni na delší vzdálenost.

Co s tím?
„Ministerstvo dopravy už sepsalo novelu zákona, která přikáže lidem pohybujícím se po setmění na kraji silnice nosit z dálky viditelné reflexní doplňky. I když obětí nehod ubývá, počet usmrcených chodců je pořád alarmující. Většina zemře právě v noci. Stálo v záhlaví článku „Chodci budou muset ‚svítit’. Reflexní doplňky budou povinné“ zveřejněného 27. 3. 2014 na serveru idnes.cz.

Jak jsem se informoval na příslušném ministerstvu, zákon je již skutečně zpracován v podobě návrhu, ale čeká jej připomínkové řízení, poté schválení vládou, projednání v příslušném parlamentním výboru, projednání v plénu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, projednání v Senátu Parlamentu ČR, podpis prezidenta ČR a zveřejnění ve sbírce zákonů.

Po zkušenostech s délkou legislativního procesu (lze očekávat bohatou diskusi nad definicí reflexního prvku co do jeho rozměrů, odrazových vlastností, barev apod. a to do toho vůbec nezapočítávám samozřejmě „neexistující“ vliv lobby výrobců reflexních vrstev) lze očekávat výsledek (tedy nabytí účinnosti zákona) tak do jednoho roku.

Bez ohledu na to, zda bude schválena novela zákona zavádějící povinné reflexní prvky, je nezpochybnitelné, že při chůzi po vozovce zahalené do noční tmy či hustého deště, poskytují chodcům výhodu větší viditelnosti a řidičům „pozorovatelnosti“ chodce na vzdálenost několikanásobně delší, než u chodů neoznačených. Vzhledem k tomu, že tomu tak skutečně je, pak zdravý selský rozum nás vede k závěru, že bychom je měli používat, i když zatím předepsány nejsou. Reflexní prvek v hodnotě řádu desetikoruny je schopen zachránit řadu životů a zabránit bolesti a utrpení.

Osobně se domnívám, že i pokud z jakéhokoliv důvodu povinnost reflexních prvků nebude zavedena, bude v případě soudních sporů o náhradu na zdraví či životě bráno jako významná skutečnost, zda byl postižený chodec nebo chodci takovými prvky vybaveni či nikoliv.

Moje doporučení právníka a advokáta zní: Udělejte z reflexních prvků na ošacení vašich svěřenců povinnost, ať již se pohybujete ve městě nebo mimo něj, ať již se jedná o schůzku, výpravu či tábor. Samozřejmě, na jedné straně reflexní prvek není samospásný a nezaručuje nic, než lepší viditelnost, na straně druhé, abychom měli čisté svědomí, že jsme dostáli „zdravému selskému rozumu“, za to jeho použití stojí – a hodnota kouskem lesklého plastu zachráněných životů se slovy vyjádřit nedá. Proto světélkujme!

Michal Pokorný,
advokát, právní zástupce Pionýra