Co jsme to za spolek?

Asi všichni, kdo prošli základním vzdělávacím stupněm našeho občanského sdružení, vědí, že Pionýr je právnickou osobou (ne zcela správně se v té souvislosti také často užívá spojení právní subjektivita či svéprávnost). Doufám, že alespoň část si vybavuje, že právnická osoba současným právem (zákony) není definována a že definici podává jen právní teorie jako „účelové sdružení osob nebo majetku nebo osob a majetku, kterým zákon přiznává schopnost vystupovat samostatně v právních vztazích“. Co na to nový občanský zákoník?

Nenápadná revoluce
Ano, nový občanský zákoník skutečně přináší malou revoluci – zavádí pojem „právní osobnost“ (on není tak úplně nový, ale v zákoně se objevuje poprvé). Definicí obsahu říká, jinými slovy, že ten nebo to, co má právní osobnost, z hlediska práva a tedy i ve skutečném světě existuje, a tak může uzavírat smlouvy, býti žalováno, souzeno, pozváno, předvoláváno, pomlouváno, ale ono to samo může i podávat žaloby, stížnosti, supliky, připomínky a vůbec cokoliv, čím projevuje navenek svou existenci.

Logicky nám z toho vyplývá, že práva může mít a vykonávat jen osoba a že povinnosti lze ukládat jen osobě a jen vůči ní lze plnění povinnosti vymáhat. Zákon rozlišuje osoby fyzické a právnické.

Nakonec nový občanský zákoník stanoví, že:

  1. Právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Právnická osoba může bez zřetele na předmět své činnosti mít práva a povinnosti, které se slučují s její právní povahou.
  2. Právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti.
  3. Svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat).

Co se ruší
Co to prakticky znamená? Je to průlom v oblasti definice právnických osob – zákon přímo říká, co je (a naopak z definice vyplývá, co není) právnickou osobou.

Občanský zákoník se významně dotýká činnosti všech občanských sdružení. Ruší náš oblíbený, ovšem i často proklínaný z. č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.

Na jednu stranu se není čemu divit, protože tento byl produktem doby veskrze revoluční, která se nutně odrazila v jeho obsahu – byl pojat co nejjednodušeji, aby se všem umožnilo zakládat občanská sdružení rychle a snadno. Ani na zakladatelské dokumenty spolku nebyly kladeny fakticky žádné vysoké nároky, než že musejí být písemné a podepsané. Nedostatkem na druhé straně byla jistá nekoncepčnost, kdy zákon neobsahoval jednoznačnou úpravu nebo odkaz na postup při zániku spolku, a pak zhusta problematické ustanovení o organizačních jednotkách oprávněných jednat vlastním jménem (u nás KOP, PC a PS). Předmětné ustanovení sestávající z několika slov dokonce skončilo, díky našim kolegům z Junáka, před nejvyšším soudem a ten pak chybějící podrobnější úpravu nahradil výkladem.

Dobrý den vespolek
Právní úprava problematiky „občanských sdružení“ obsažená v novém občanském zákoníku je úplná, komplexní a pamatuje na řadu situací.

Kladem této úpravy je fakticky založení a definice všech myslitelných orgánů s tím, že zákon pamatuje i na jejich poslání, způsob ustavení a svolávání, přičemž současně stanoví, že zákona se použije tehdy, pokud si spolek nestanoví jinak. Tento druh právnické osoby je vymezen s důrazem na jeho základní znaky, jimiž jsou samospráva, dobrovolnost členství, oddělení majetkových sfér spolku a jeho členů s vyloučením zákonného ručení členů. Vedle hlavní činnosti lze vykonávat i činnost vedlejší, a to i výdělečnou, ale jen za účelem podpory vlastní činnosti – i při hospodárném využití majetku spolku bude konečným efektem výdělku rovněž podpora vlastní činnosti, včetně správy spolku.

Významnou novinkou však je označení. Z občanských sdružení se stáváme „spolkem“. V důvodové zprávě k zákonu se říká, že „…opouští dosavadní umělý a zcela nevhodný zákonný termín ‚občanské sdružení‛ a nahrazuje jej klasickým ‚spolek‛…“ Nezbývá než doufat, že tato zákonodárná iniciativa bude mít přesah do jazyka českého, kde zvolání „Co jste to za spolek?“ má nelichotivé vyznění.

 Takže vážení členové spolku:

  1. Spolek vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku. Není-li zápis proveden do třiceti dnů od návrhu a není-li v této lhůtě ani vydáno rozhodnutí o odmítnutí zápisu, považuje se spolek za zapsaný do veřejného rejstříku tímto třicátým dnem. Název spolku musí obsahovat slova „spolek“ nebo „zapsaný spolek“, postačí však zkratka z. s.
  2. Nikdo nesmí být nucen k účasti ve spolku a nikomu nesmí být bráněno vystoupit z něho. Členové spolku neručí za jeho dluhy.
  3. Kdo se uchází o členství ve spolku, projevuje tím vůli být vázán stanovami od okamžiku, kdy se stane členem spolku.
  4. Organizační složky oprávněné jednat vlastním jménem se stávají „pobočným spolkem“.
  5. Vede-li spolek seznam členů, stanovy určí, jakým způsobem provádí v seznamu členů zápisy a výmazy týkající se členství osob ve spolku. Stanovy dále určí, jak bude seznam členů zpřístupněn, anebo že zpřístupněn nebude.
  6. Orgány spolku jsou statutární orgán a nejvyšší orgán, případně kontrolní komise, rozhodčí komise a další orgány určené ve stanovách. Stanovy mohou orgány spolku pojmenovat libovolně, nevzbudí-li tím klamný dojem o jejich povaze. Neurčí-li stanovy funkční období členů volených orgánů spolku, je toto období pětileté.

Michal Pokorný,
advokát, právní zástupce Pionýra