Co je doma, to se počítá

Vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím. Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastnictvím jsou především věci a jako v předchozí části našeho seriálu, budeme v  povídání o věcech pokračovat.

 Nový občanský zákoník obsahuje, mimo jiné, výslovnou definici věcí zastupitelných a nezastupitelných. Dříve tento způsob dělení byl obsahem právní teorie a někdy se hovořilo o věcech speciálních a generických. Dělení se provádí podle toho, zda ta která věc byla bez dalšího nahraditelná jinou, například pytel cementu pro stavbu, metrák uhlí či fůra dřeva k topení – to jsou věci nahraditelné generické (zastupitelné), naopak umělecké dílo, bankovka v hodnotě 1000,- Kč určitého čísla, konkrétní motorové vozidlo – to jsou věci speciální – nezastupitelné. Bez zajímavosti není, že ta samá věc může být za určitých okolností věcí zastupitelnou a jindy nezastupitelnou: poštovní známka v hodnotě 10,- Kč při vylepení na dopis v běžném poštovním styku je věcí zastupitelnou, pro sběratele však ta samá známka, zajímavá ojedinělou tiskovou vadou, bude jedinečnou – tedy nezastupitelnou. Podobně v autosalonu 10 vozidel stejné značky a druhu bude jeden vůz jako druhý, tedy zastupitelný, a poté, co jeden z nich koupíme, stane se vozidlem jedinečným, tím naším. Podle nového občanského zákoníku se to má tak, že „Movitá věc, která může být nahrazena jinou věcí téhož druhu, je zastupitelná; ostatní věci jsou nezastupitelné. V pochybnostech se případ posoudí podle zvyklostí“ (§ 499). Logicky nemovitosti (a stavby) jsou věcí nezastupitelnou, neboť každá z nich je jedinečná a nenahraditelná, pozemky jsou vždy jedinečné (žádné další na tom samém místě existovat nemohou) a stavby rovněž, neboť jsou součástí pozemku.

Užívání věcí

Z povahy vlastnictví plyne, že vlastník může svou věc užívat, ale může ji také jinému přenechat k užívání, a to úplatně (za nějaký poplatek), nebo bezplatně. V případě nemovitých věcí znala dosavadní právní úprava dva právní režimy užívání cizí věci: nájem – ten je zásadně úplatný (například nájem bytu či pozemku), a výpůjčka – ta je vždy bezplatná (například výpůjčka z knihovny).

Nový občanský zákoník obsahuje příslušnou úpravu v části označované „Přenechání věci k užití jinému,“ a to ve čtyřech režimech a s novou, pro někoho značně neobvyklou (a možná poněkud archaickou) terminologií. Obsahem nové právní úpravy se stává: a) výprosa, b) výpůjčka, c) nájem a d) pacht.

Co to znamená?

Výprosou je druh užívání, kdy vlastník (nyní nazývaný podivným slovem půjčitel) jinému (nazývanému ještě podivněji výprosník) přenechá věc bezplatně k užívání, aniž se dohodli na jak dlouho a k jakému účelu se má věc užívat. Co vedlo zákonodárce k výslovné úpravě tohoto vztahu půjčitele a výprosníka, je mi skutečnou záhadou. V důvodové zprávě se uvádí: „Vzhledem k četnému výskytu úmluv tohoto typu v běžném občanském životě se jeví jako vhodné upravit výslovně i prekariární (výprosa se latinsky jmenuje „prekarium“) smlouvu, protože konstrukce nepojmenované smlouvy neunese jednoznačně právní řešení určitých otázek, …“ Uvidíme, co z toho vzejde, určitě nějaká příručka a řada teoretických článků.

Výpůjčka fakticky nedoznala zásadních změn, snad jen podrobnější právní úpravy (např. náhrada škody apod.).

Nájem je stejně jako doposud definován tak, že podle nájemní smlouvy se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podrobnou úpravou je podchycen nájem bytu, domu, prostoru sloužícího podnikání, dopravního prostředku a podnikatelského nájmu věcí movitých a ubytování.

V případě bytů je nově upraven společný nájem více osobami (dříve jen manželé – nyní zjevná reakce na stále častější soužití nesezdaných párů) a přechod nájmu tak, že zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejde nájem na člena nájemcovy domácnosti, který v bytě žil ke dni smrti nájemce a nemá vlastní byt (tento přechod má další podrobná pravidla, jež zde nejsou podstatná).

U nájmu prostoru sloužícího k podnikání je například výslovně upraven převod nájmu (na základě dohody původního a nového nájemníka), který se doposud v praxi řešil složitými smlouvami.

Pacht se stává staronovou součástí našeho právního řádu a vstupuje s definicí „Pachtovní smlouvou se propachtovatel zavazuje přenechat pachtýři věc k dočasnému užívání a požívání a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné nebo poskytnout poměrnou část výnosu z věci.“

V čem je rozdíl mezi nájmem a pachtem?

Všimněme si rozdílu v definicích – při nájmu se přenechává věc k užívání, při pachtu k užívání a požívání. Samozřejmě to neznamená, že požíváním by měl zákonodárce na mysli pojídání – bylo by určitě zajímavé zamyslet se nad tím, jak by docházelo k vracení věci snědené, ale tím se naštěstí zabývat nemusíme, neboť význam slova „požívání“ je v této souvislosti úplně jiný. Má se tím na mysli právo nájemce (pachtýře) vedle práva věci užívat i právo brát z ní plody a užitky a nabývat k nim vlastnické právo, což zní velmi složitě ale fakticky je to nejčastěji například právo nájmu pole za účelem zasetí a sklizně. Stejně tak tomu bude u nájmu louky, kde pachtýři vznikne právo senoseče s nabytím vlastnictví ke sklizenému senu. Poznamenávám pro úplnost, že zákon v této souvislosti upravuje zvláště nájem zemědělský (nejčastější) a nájem závodu (podniku).

Je tedy zřejmé, že až někdo obsadí naše oblíbené místo v klubovně, nelze jej zahnat slovy, že máme místo propachtováno, ale že se jedná o výpůjčku či prekarium (výprosu). Nájem to určitě není, neb za židle se v našem sdružení zatím neplatí.

Michal Pokorný

advokát, právní zástupce Pionýra