Čisté svědomí

V listopadu jsme naplnili úkol z Konference o činnosti Pionýra: vytvořit „směrnici“ o hlavní činnosti. Proč pojem směrnice píši najednou do uvozovek? Copak ona to není tak úplně směrnice, tj. pokyn, pravidla? Ona není myšlena tak úplně vážně? Dokumentu – jako takovému – se věnujeme na jiném místě, zde si však (s koncem roku, během něhož jsme na jeho znění opravdu intenzivně pracovali) nemohu odpustit krátký osobní komentář.

Ačkoli je (mi) zřejmé, že tuhle myšlenku budu muset vyslovit ještě tisíckrát, a přesto u mnohých nedojde sluchu, chci upozornit, že ‚Směrnice o hlavní činnosti‘ nám nemá činnost učinit složitější, ale naopak usnadnit. A že mohu za všechny její tvůrce vyslovit přesvědčení, že nám šlo právě o tohle a máme v tom směru čisté svědomí. V rámci možného jsme se snažili připravit předpis, který je rozumnou dohodou – mezi §, nařízeními a neustále se přitvrzujícími obecnými pravidly, proměňující se společenskou situací a měnícími se požadavky rodičů a našimi, tj. pionýrskými, tradicemi a zásadami. Netvrdím, že tuhle naši snahu všichni ocení a přijmou požadavky i jisté ústupky, ale vím, že máme k dispozici nikoli kontroverzní blábol, ale konstruktivní materiál.

Očekával jsem, že přijde požadavek, aby Česká rada Pionýra návrh nepřijala a schválení bylo oddáleno. Mám proto skutečnou radost, že ČRP směrnici přijala a neodložila. A není to jen proto, abychom si mohli odškrtnout splnění úkolu. Vnímám totiž SHČ jako důležitý dokument Pionýra, který nám nabízí významnou sebereflexi a může přispět k našemu sebeuvědomování.

Martin