Chytráci cesťáci

2016 podomni prodej

Očekával jsem návštěvu obchodního zástupce s avízem literatury pro právní praxi. Sliboval: „Mám naprosté unikáty, vydané v omezeném nákladu.“

Pán v zasedací místnosti, vyjmul z kapsy cosi jako ubrus, který zakryl desku stolu, na to položil dva kufry a otevřel je. Místnost jako by se změnila v knihkupectví. Uvnitř byly kufry vyloženy imitací dřeva, opatřeny poličkami a v nich vyrovnány řady titulů.  „Při své práci přicházíte do styku s nejrůznějšími lidmi, což tenhle unikát?“ – a podal mi objemný svazek „Praktická frenologie“. Kniha se z větší části zabývala tím, jak z postavy a tváře dovodit vlastnosti jejich nositele – fakticky dávno odsouzená pavěda. Mne zaujala část věnovaná tomu, jak zkoumáním povrchu hlavy objevit vlohy a charakterové vlastnosti. Pán mne uchopil za pravou ruku, vložil mou dlaň na svou hlavu se slovy “Cítíte ten pahrbek obchodnických vloh?“ – po pravdě jsem necítil nic a neschopen slova jsem knihu zavřel.

„To bych asi nevyužil – docela jistě vím, že klienti by nesvolili k tomu, abych jim před rozhovorem masíroval hlavy.“ Podobně jsem odmítl knihu „Jak zviditelnit auru“ ke které bylo bezplatně jakési sklíčko, které mělo začít fungovat poté, co je 30 dnů budu nosit v levém podpaždí. Vyšlo najevo, že pán je obchodníkem s esoterickou a podobnou literaturou a domníval se, že právník takovou literaturu potřebuje. Vyložil jsem mu nedůvěru, kterou v podobné nauky chovám, zapudil jeho slova „Ale nemůžete upřít, že na tom něco je“ a oznámil, že nemám zájem. Pán byl najednou smutný – odstoupil jsem od něho, abych nemusel osahávat nějaké pahrbky signalizující depresi nebo prohlubně prokazující sklony k sebevraždám a naposledy se podíval na kufry. Mrkl na mne titul „Použití pyramid v každodenním životě“! Jako domácí kutil jsem to chápal jako výzvu: prolistoval, objevil řadu návodů na různé větší i menší stavby zahrnující pyramidy a projevil zájem knihu koupit. Pán zajásal, já mu zaplatil a on se jal vypisovat účet – ten byl ovšem ve formátu kancelářského papíru.  Se slovy „potvrzujete převzetí knihy“ mi předložil kopii k podpisu. Pod vypsanou položkou byly rozsáhlé „Podmínky dodání“ – až podezřele rozsáhlé na nákup knihy. Letmým přečtením jsem se dozvěděl, že podpisem účtu se současně stávám členem jakéhosi esoterického čtenářského klubu se závazkem odebrat jednu knihu měsíčně, a pokud tak neučiním, budu z klubu vyloučen a musím doplatit 10 000 Kč jako smluvní pokutu.  Ten pahrbek obchodnických vloh tam asi byl. Na pána jsem se zle podíval, a ten, aniž by cokoliv řekl, neuvěřitelně rychle sklidil zboží, vzal peníze, účet nechal na stole a spěšně odcházel. Závěrem se otočil, usmál se a řekl: „Tak se mějte pěkně a jen tak na okraj, s právníky je vždycky problém, z naší prodejní skupiny ještě nikdo právníka neudělal.“

Cesťáci v zákoně

Zákon tento nový druh obchodu označuje, kostrbatě, za smlouvy uzavírané mimo obchodní prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání. Pro označení těchto podnikatelů kdysi vznikl název „cesťák“ (zkrácením výrazu „obchodní cestující“).

Obvyklým místem tedy může být prodejna, provozovna pro příjem zakázek nebo např. kancelář. Z povahy věci pak plyne, že takovým obvyklým místem nebudou byty zákazníků, ale např. ani pracoviště, nemocnice, školy a podobná zařízení (s výjimkou provozoven, které jsou v budově na základě rozhodnutí vlastníka – například bufet). Aby nebylo pochybností o povaze smluv, zákon výslovně stanoví, že obvyklým místem není ani provozovna podnikatele, pokud smlouva byla uzavřena poté, co podnikatel oslovil spotřebitele mimo tyto prostory, a smlouvy uzavřené během zájezdu organizovaného podnikatelem za účelem propagace a prodeje zboží či služeb (zde čeština přinesla označení „šmejdi“, čímž tento výraz získal další, alternativní obsah).

Když obchodní cestující obchoduje mimo stálé prodejny, dostává se spotřebitel do nevýhodného postavení: Do prodejny se vydal z vlastního rozhodnutí, pro určitý výrobek a je mu jasné, kde bude reklamovat, cesťák naproti tomu přichází nezván, nabízí něco, o čem spotřebitel třeba ani neslyšel, a nemusí být zřejmé, kam s reklamací.

Aby byla tato nevýhoda spotřebitele „dorovnána“, klade zákon na cesťáky řadu poučovacích požadavků: Písemně sdělit spotřebiteli, s dostatečným předstihem zejména svoji totožnost a kontaktní údaje, označení zboží nebo služby a popis hlavních vlastností, cenu nebo způsob jejího výpočtu, včetně všech daní a poplatků, způsob placení, dodání, náklady na dodání, a pokud tyto náklady nelze stanovit předem, že mohou být účtovány, a práva z vadného plnění, ze záruky a další podmínky pro uplatňování těchto práv. Spotřebitel také musí být poučen o významném právu odstoupit od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů od dne uzavření smlouvy, u smlouvy kupní od převzetí zboží, je-li kupovaných věcí více, tak ode dne převzetí posledního kusu, a pokud má být zboží dodáváno opakovaně (např. různé výživové doplňky), pak ode dne převzetí první dodávky zboží.

Pokud se však spotřebiteli nedostalo poučení o právu odstoupit od smlouvy, prodlužuje se lhůta o rok a pokud by bylo poučení až dodatečné, běží čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení ode dne, kdy spotřebitel poučení obdržel. Velmi významné je ustanovení, podle kterého v případě pochybností o předepsaném poučení je důkazní břemeno (povinnost prokázat) na podnikateli (cesťákovi) – viz § 1838 NOZ.

Pokud od smlouvy odstoupíme, pak musíme bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy, zboží vrátit (donést, zaslat apod.). Náklady spojené s vrácením zboží nese spotřebitel, obchodník jen tehdy, pokud na to spotřebitele neupozornil. Naproti tomu obchodník je rovněž povinován: Musí vrátit bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení, všechny peněžní prostředky, včetně nákladů na dodání.

Naše povídání by nebylo úplné, pokud bychom přešli otázku, co s opotřebeným zbožím, jak je to s nákupem „nehmotného zboží“ (digitálně vyjádřené) a ve kterých případech od smlouvy nelze odstoupit. To si povíme příště.

Michal Pokorný

advokát, právní zástupce Pionýra

 

PS: Tu knihu o pyramidách mám do dneška.