Červen – „Zvítězili jsme všichni!“

… těmito slovy komentoval výsledky červnových voleb v roce 1990 prezident republiky, Václav Havel. Šlo nesporně o nejvýznamnější událost června 1990. A rozhodně nejviditelnější – provázela ji totiž volební kampaň, která brala dech a nešla přehlédnout ani přeslechnout. Předprázdninový měsíc byl ovšem naplněn i mnoha jinými událostmi…

V Pionýru
probíhal zdánlivě „běžný předtáborový“ čas: tak jako v letech předcházejících i následujících vrcholila činnost oddílů a příprava letní činnosti! Přece jenom to však zcela tradiční či běžné nebylo… a nemám na mysli jen „věštění z křišťálové koule“, v níž se proměnilo sestavování jídelníčků a rozpočtů táborů na stravování – nikdo si netroufal odhadovat, co se stane od 9. července, kdy mělo dojít k narovnání cen zastavením státních dotací na potraviny. Dnes to zní asi směšně, ale tehdy se nakupovalo a snažilo skladovat co nejvíce surovin, ideálně na všechny turnusy… Ale nešlo o jedinou činnost, která dění v organizací rozhýbávala.

Dále to byl stále sílící vnější nátlak. Byl vícevrstevnatý, ale – možná to někoho dnes překvapí? – více než tzv. komunistické souvislosti dominovaly výtky a vnitřní debaty ekonomicko-majetkové. Pro leckoho nečekané, protože zatímco v rovině tzv. komunistické převýchovy celých generací se munice k polemice hledá zdánlivě snadno, majetkové útoky na Pionýr byly zcela liché… Jenže bojujte s předsudky:

  • pionýrské tábory ROH (odborové) byly obsahově pionýrské, ale majetkově? Ne!
  • domy pionýrů a mládeže byly podle jména pionýrské, ale majetkově? Ne!
  • majetek „ukradený“ jiným organizacím?!?! – to už byla pověra nejhrubšího zrna!

Veřejnost však snadno podléhá laciným argumentům – bez ohledu na skutečnost. Mnoho nenávistných tvrzení nerespektovalo fakt, že organizace (vyjma věcí na pionýrských skupinách) žádný majetek nikdy nevlastnila, neboť PO SSM nebyla sa­mostatným právním subjektem.

Je nutné zdůraznit, že vedení Pi­onýra šlo především o konstruktivní přístup k problému kolem majetku. Vstřícné řešení vnímalo jako vklad do budoucna. Konkrétní majetková odpovědnost byla ovšem na svazácích (lhostejno jestli SSM nebo v červnu 1900 Svazu mladých). Dalším rozměrem toho problému byla ještě vnitřní situace v Pionýru – nebyla vždy vstřícná vůči jistému velkorysému přístupu, který nové vedení Pionýra prosazovalo, a od části členů za něj sklízelo tvrdou kritiku, jako za nemístné ustupování nátlaku.

Jenže majetek byl tehdy více než citlivým tématem – což ostatně prokázalo i květnové zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 177/1990 Sb., týkající se majetku politických stran, politických hnutí a společenských organizací – to ochromilo jakýkoli majetkový pohyb a stanovilo politickým stranám a společenským organizacím (bývalé) Národní fronty, aby do 30. června 1990 sestavily výkaz svého majetku k 30. dubnu 1990. Rozebírat proto dění v červnu 1990 a nepřipomenout právě zpracovávání majetkových výkazů by bylo zavádějící. Množství energie a síly, kterou do téhle akce bylo třeba vložit, je dnes nepředstavitelné – i s ohledem na násilné zabavování majetku PS jinými subjekty (například školami, jak jsme o tom psali). A též proto, že prováděcí ministerská vyhláška, kterou se zákonné opatření předsednictva FS uskutečňovalo, vyšla ve Sbírce zákonů (až) 11. června 1990. Ale Pionýr se rozhodl stavět se k problémům čelem, a tak mnoho lidí dělalo, co bylo možné (občas i nemožné J ), aby první pololetí od obnovení samostatné činnosti neskončilo v mínusových hodnotách.

 

Rehabilitace v Pionýru
V celé společnosti probíhalo v první polovině roku 1990 ospravedlňování vůči těm, kteří byli v letech minulých postiženi – profesně či lidsky. Týkalo se to pochopitelně i pedagogů či dalších funkcionářů Pionýra (1968–70). Jednalo se vesměs o zkušené pedago­gické pracovníky – řada z nich byla rehabilitována i na fakultách nebo jiných vědeckých pracovištích. V Pionýru se tohoto problému ujali krátce po svém zvolení (v květnu 1990) „čeští“ představitelé.

Na základě vyjádření ustanovené rehabilitač­ní komise byl rehabilito­ván první předseda České rady Pionýra Oldřich Kryštofek – in memoriam.

Bylo jednáno i s dalšími představiteli Pio­nýra z let 1968–70. Ti ale nepovažo­vali oficiální rehabilitaci za nutnou. Naprostá většina z nich chápala svoji pionýrskou rehabilitaci za vyřešenou tím, že s nimi bylo jednáno, byli přizváni k dění v Pionýru a oni se – jako dobrovolníci – zapojili.

(Rehabilitační ko­mise ukončila svoji práci usnesením I. výročního zasedání ČRP v únoru 1993.)

Okolní dění
bylo v mnoha ohledech pro naši práci určující. Připomeňme nyní krátkou mozaiku nejrůznějších událostí… (I když jsem do výčtu zařadil pro odlehčení několik skutečných perliček, zmíněné vnitropolitické snad dostatečně ilustrují velkou dynamiku společnosti.)

Dne 6. června vznikl Svaz modelářů České republiky jako organizace navazující na předchozí činnost organizací a klubů zabývající se sportovní, technickou a zájmovou činností v oboru modelářství. Mimochodem – 10. června došlo k jedné z nejneuvěřitelnějších nehod v historii letectví: Kapitán britského dopravního letadla byl rozbitým oknem vysát z kokpitu – zápas o jeho život byl současně i bojem o záchranu stroje a všech pasažérů… 16. června začal působit obnovený aeroklub pod názvem Aeroklub Čech a Moravy (jeho tradice sahá až do roku 1918, kdy činnost zahájil Aeroklub Republiky československé). Dne 19. června byla podepsána prováděcí úmluva k Schengenské dohodě (ze dne 14. června 1985) o postupném rušení kontrol na společných hranicích, v Praze byl na návštěvě Henry Kissinger, bývalý ministr zahraničí USA a nositel Nobelovy ceny míru – přijal ho V. Klaus, jako ministr financí…

volby-1990
Volby 1990 – výsledky pro Českou národní radu (federální se lehce liší, jak plyne z textu)

Nelze také přejít první atentát v nové éře – dodnes neobjasněný útok, kdy na zaplněném Staroměstském náměstí vybuchla 2. června nálož, která si jen shodou okolností nevyžádala lidskou oběť. Pak třeskla ještě jedna „bomba“ – tentokráte politická, známá jako „Aféra Bartončík“: Těsně před prvními svobodnými volbami byl předseda Československé strany lidové (dnes KDU-ČSL) Josef Bartončík obviněn ze spolupráce s StB. Odmítl to, ale vystoupil proti němu tehdejší náměstek ministra vnitra Jan Ruml (a také prezident V. Havel). Byl to první skandál vyvolaný informacemi z tzv. archivů Státní bezpečnosti a kolik procent získaných hlasů lidovcům ubral, se už tehdy politologové přeli. Aféra byla kaňkou na jinak klidném průběhu voleb – kterých se zúčastnilo 96 % (!!) oprávněných voličů. Celostátní volby zcela přesvědčivě vyhrálo (tehdejší) Občanské fórum, respektive Verejnosť proti násiliu – 53 % získaných hlasů (dále Komunistická strana Československa: 13 %, HSD – Společnost pro Moravu a Slezsko: 8 % a Československá strana lidová: 9 %).

Od voleb probíhala složitá stranická jednání, která v posledním týdnu června vyvrcholila ustavením československého zákonodárného sboru – Federálního shromáždění.

Dne 27. června byla jmenována nová vláda, v čele s JUDr. Mariánem Čalfou, a byla pojmenována vládou národní oběti… – jak moc byl tento zjemnělý jazykový výraz odrazem následné skutečnosti ponechává autor na laskavém čtenáři.

Ve dnech 16.–17. června proběhlo v Moravské Třebové 2. zasedání České rady Pionýra. To završilo několik týdnů velmi intenzivní práce a bylo provedeno i jedno z významných personálních opatření – dobrovolný předseda ČRP uvedl do nově zřízené funkce výkonného tajemníka Jiřího Smolíka. Tím byl učiněn zásadní krok v zahájení ustálení profesionálního zázemí… Z usnesení vybíráme: Česká rada Pionýra projednala a schválila:

  • Jednací řád České rady Pionýra;
  • Zprávu o činnosti předsednictva České rady Pionýra;
  • Zásady pro práci předsednictva ČRP s připomínkami;
  • Plán práce předsednictva ČRP;
  • Návrh postupu České rady Pionýra do konce roku 1990 se závěrem nepořádat 3. zasedání ČRP jako rozšířené;
  • Návrh zaměření čin­nosti pracovních skupin České rady Pionýra;
  • Postup provádění rehabilitace bývalých pracovníků Čs. Pionýra z let 1968–70 a uložila vytvořit rehabilitační komisi v čele s předsedou ČRP Martinem Bělohlávkem;
  • Udělení statutu samostatné okresní organizace organizaci Harcerstwo Polskije w ČSFR;
  • Doporučení o využívání symboliky v činnosti organizace Pionýr;
  • Dohodu o převodu majetku mezi organizacemi (Pionýr, SM, Junák, ČTU) tak, jak byla podepsána, a doporučila základním článkům ji akceptovat a při její realizaci postupovat v souladu se základními dokumenty organizace Pionýr;
  • Dohodu mezi ČR P a RKC SM v ČR o majetkovém vyrovnání;
  • v oblasti personální: uvolnila Magdalenu Huleovou z předsednictva ČRP; zvolila nového člena předsednictva Federální rady Pionýra za Českou ko­moru FRP Antonína Senka.

podpisyCo se nám podařilo a co ne
Snaha Pionýra hledat řešení v majetkových otázkách vedla nakonec (po ne zcela hladkých jednáních mezi představiteli sdružení v květnu a na začátku června) k podpisu tzv. čtyřdohody – Česká tábornická unie, Svaz mladých, Junák a Pionýr – o řeše­ní přechodu základních organizačních jednotek z jedné organizace do druhé, kde se nedvojsmyslně řešil problém základních jednotek, které přecházely ze Svazu mladých, či z Pio­nýra – s veškerým majetkem, resp. při dělení subjektu mělo dojít k vzájemné­mu vyrovnání. Dohoda se plnila a byla nezpochybnitelným dokladem dobré vůle Pionýra řešit situaci kolem pro­blémů s majetkem – krok dodnes nedoceněný, z řady stran opomíjený či naopak kritizovaný.

Dokázali jsme splnit nelehký (termínově šibeniční) úkol vykázání majetku právních subjektů – dle zákonného opatření předsednictva FS ČSFR. Stejně tak dobře se zvládla příprava táborů a dokončení pravidelné činnosti oddílů.

Také se podařilo převzít a zajistit rozdělení přebytkového vojenského materiálu (polní kuchyně, ešusy…), který poskytlo Ministerstvo národní obrany*/. Mezi jeho příjemci nakonec byl i Pionýr (jeho okresní rady, respektive pionýrské skupiny), třebaže tuto možnost bylo nutno si mezi sdruženími proti kritikům obhájit.

Pohořeli jsme naopak v loučení s (profesionálními) vedoucími PS. Odchod vedoucích pionýrských skupin ze školství přidal často zásadní argument při rozhodování, zda vyhnat oddíly z prostor školy, a co pak s majetkem PS a možností schůzek atd. V mnoha místech byla škola jediným subjektem, kde se děti scházely, samostatné klubovny v řadě míst narazily na nově stanovované nájemné… Odchod řady vynikajících organizátorů (jimiž vedoucí PS nesporně byli) zasáhl Pionýr na dalším citlivém místě – výrazně se projevil v souvislosti s MTZ a též v rovině personální, neboť na vedoucí PS byla navázána řada vedoucích, rodičů… Nešlo tak jen o ztráty hmotné, ale lidské.

Mnohé nastalá situace zaskočila: organizace přecházela na zcela dobrovolnou bázi – což byl na jedné straně zásadní požadavek (odmítání tzv. profesionálů), ovšem více než kdy jindy bylo tře­ba vytvářet aktivy dobrovolných funk­cionářů, neboť zejména na nich ležela tíha veškeré práce. A to se vždy nedařilo.

Tento jev byl podobný i dalšímu přání – aby pionýrské skupiny získaly co největší míru samostatnosti (volnosti a svobody). Bohužel, vedle touhy po nezávislosti se leckde zapomínalo, že ruku v ruce se samostatností narůstají povinnosti a to nese zvýšenou míru odpovědnosti a nároků.

Celý text (výše vzpomínané) čtyřdohody

DOHODA

Dnešního dne byla uzavřena dohoda o převodu majetku mezi organizacemi

Svazem mladých, zastoupeným předsedou RKC SM v ČR Ing. Miroslavem Raškou

a

Pionýrem, zastoupeným předsedou České rady Pionýra Martinem Bělohlávkem

na straně jedné a

Českou tábornickou unií, zastoupenou náčelníkem ČTU Janem Hochmanem

a

Českým Junákem, svazem skautů a skautek, zastoupeným starostou Českého Junáka Jarmilem Burghauserem

na straně druhé.

  1. Předmětem dohody je majetek zá­kladních právních subjektů Svazu mladých a Pionýra, které se rozhodly odejít z těchto organizací a přejít do ČTU nebo Českého Ju­náka.
  2. Podle této dohody přecházejí uvedené základní právní sub­jekty s veškerým movitým i nemovitým majetkem včetně zá­vazků a s právem pou­žívat jimi pronajaté klubovny do nových organizací (ČTU, Ju­nák), kde opět utvoří základní právní sub­jekty nebo se začlení dojednotek již existu­jících v těchto organi­zacích.
  3. V případě, že do no­vých organizací ne­přejde většina členů původních základních právních subjektů, bu­de majetek účelně roz­dělen dohodou základ­ních právních subjek­tů, jichž se převod tý­ká, a to podle počtu členů
  4. Ustanovení o převo­du majetku se však ne­týká majetku, který byl v letech 1968-1970 vlastnictvím ČTU a Českého Junáka a je­hož navrácení je před­mětem samostatných jednání na vyšších úrovních jednotlivých zúčastněných organizací.
  5. Převedení majetku základních práv­ních subjektů z jedné organizace na ji­nou je bezúplatné a podléhá registraci upříslušných republikových článků zúčastněných organizací.
  6. Dohoda vstupuje v platnost dnem podpisu zúčastněných organizací a je závazná pro všechny jejich organizač­ní články. Republikové orgány zúčast­něných organizací se zavazují tuto dohodu publikovat ve svých organiza­cích způsobem v organizaci obvyklým, zejména pak ve svých základních právních dokumentech.

V Praze dne 7. 6. 1990

Jan Hochman                                               Miroslav Raška

Česká tábornická unie                                RKC Svazu mladých v ČR

Jarmil Burghauser                                       Martin Bělohlávek

Český Junák svaz skautů a skautek        Pionýr

————

Tato dohoda byla sice uzavřena směrem ke dvěma organizacím, ale byla uplatňována analogicky i v řadě dalších případů.

Nelze opomenout ani údiv, který nijak neskrývali zástupci Junáka v Pracovní skupině k řešení problematiky majetkového vyrovnání, když jsme jim tuto dohodu předložili. Byli sice informováni, že PS v r. 1990 a nějakém čase potom přecházely do Junáka jako jednotky či členové s majetkem (či jeho poměrnou částí), ale byli přesvědčeni, že šlo o samovolný proces a nikoli důsledek principiálního rozhodnutí Pionýra – vyrovnat se s minulostí. V Junáku totiž text dohody nebyl zveřejněn, a tak celé desetiletí nebylo o otevřeném přístupu Pionýra ani vidu ani slechu.

Martin


*/Dodnes šlo vlastně o jediné dokonané podpoření této oblasti od armády. Tehdejší ministr národní obrany, gen. Miroslav Vacek, rozhodl o uvolnění materiálu z tzv. uložených zásob, s ohledem na snižování stavů (vytvořil pro to administrativní podmínky a záměr provedl). Všichni následující představitelé MNO předávali podobný materiál pouze k prodeji a k materiální podpoře činnosti sdružení dětí a mládeže se stavěli odmítavě.