Celoroční předsevzetí

Josefova PS jednoho dne přišla o klubovnu, téměř ze dne na den: dům, ve kterém měli pronajaty dvě místnosti s příslušenstvím, postrádal již řadu let potřebné péče, které se mu od vlastníka nedostávalo. Na jeho omluvu nutno zmínit, že to byl pán vysokého věku, osamocený, sužovaný jak obtížemi věku, tak řadou nemocí a že nájemné bylo nižší než symbolické. Když se rozhodnul dům prodat, vyšlo najevo, že je fakticky neopravitelný a dle závěru statika nebezpečný. Stavební úřad zakázal užívání a jako jediná varianta řešení byla zvolena demolice.

Josef jako vedoucí PS musel situaci řešit. Přesvědčil manželku a klubovnu, alespoň dočasně, zřídil v nepoužívaném zahradním domku, kde míval jeho otec dílnu – zadal projekt a stavební povolení ke změně na „společenskou místnost“ a pro začátek nechal upravit rozvody elektřiny a osadit dočasné elektrické vytápění.

V těch dnech se jednoho podvečera u dveří objevili dva mladí muži s tím, že mají nabídku výhodnějších cen elektrické energie. To zaujalo – klubovna spotřebuje na vytápění a úspora se hodí. Mladíci ho zahltili grafy, fotografiemi až nepříčetně šťastných odběratelů, možných slev na kdejaké zboží, každou otázku bleskově zodpověděli a tak Josef Kývl a formulář smlouvy vyplnil a podepsal. K tomu dostal složku 12 stran drobně psaných, což byly všeobecné podmínky. „Tady nám to ještě podepište, že jste je převzal“ k a Jozef, už unavený, vyhověl. Návštěvníci odešli.

Když si Jozef četl drobně psaný text, dozvěděl se, že podpisem potvrdil, že mu „podmínky“ byly podrobně vysvětleny, že jim rozumí a že s nimi souhlasí. Začal číst text od prvé strany, po chvíli si vzal k ruce papír, tužku a kalkulačku a pod dvou hodinách zjistil, že „nová elektřina“, bude výhodná po dobu 3 měsíců. Poté se cena fakticky vrátí na tu stávající, ovšem k tomu patřily ještě jakési záhadné poplatky za podivné služby, o kterých nejenže nevěděl, ale ani je nepotřeboval. Okamžitě vytočil kontaktní linku, a ve více než 15 minutovém rozhovoru se dozvěděl, jak je smlouva výhodná a že ji samozřejmě může vypovědět, ale musí uhradit poplatky za návštěvu, formuláře, jakési odstupné. Jozef začal vidět rudě. Udělal si kávu, znovu prošel všechna „lejstra“ a zavolal kamarádu právníkovi, od kterého se mu dostalo pomoci: asi po půl hodině měl v e-mailu dokument, kterým smlouvu vypovídal. Právo, které mu slečna i návštěvníci zatajili, vycházelo z § 11a odst. 3 z.č. 458/2000 Sb. – energetického zákona, podle kterého u smlouvy o dodávce elektřiny sjednané mimo obchodní prostory dodavatele (a smlouva byla sjednána u Jozefa doma), je zákazník oprávněn bez sankce vypovědět smlouvu, ve lhůtě do patnáctého dne po zahájení dodávky. Výpovědní lhůta je 15 dnů a počíná od prvního dne měsíce následujícího po jejím doručení a je zachována, je-li v jejím průběhu výpověď odeslána, (to vše platí mj. i pro dodávky plynu). Josef dopis odeslal a po několika dnech obdržel přípis, že výpověď byla vzata na vědomí a že smluvní vztah zaniká.

Nyní by to chtělo poučení. Netradičně navrhuji do příštího roku předsevzetí: Budu se v roce 2018 a v létech dalších řídit pravidlem „Podepsat můžu, přečíst musím“. Na trhu je mnoho ambiciózních, průbojných, neodbytných, výřečných a přesvědčivých obchodníkům prakticky s čímkoliv. Nesmíme se nechat ukolébat, ani ošálit: pokud je nabídka opravdu poctivě míněná, je založena na kvalifikovaném odhadu, výpočtu a podnikatelském plánu a bude tady i zítra. „Akce „jen dnes“ je většinou podezřelá a fakticky z nás má vylákat jen ten podpis.

Michal Pokorný
advokát, právní zástupce Pionýra