Bongo a Bobík

nemajtkova ujma

Za okny zuřilo letošní jaro v podobě hlučících ptáků a při přípravě na schůzku s dalším klientem mi zbývalo téměř 10 minut. Bilancoval jsem prvé praktické zkušenosti s novým občanským zákoníkem a konstatoval, že jich je pomálu. Klient, který právě přicházel, se svěřil s případem, který byl již v režii nové právní úpravy: Pán, dejme tomu Novák, obýval domek poblíž Prahy a byl vášnivým kynologem. Vlastnil německého ovčáka jménem Bongo, nositele řady ocenění ze soutěží služebních plemen. Jedné únorové soboty vyrazili na pravidelný výcvik, a když pan Novák otvíral vůz, to přišlo: otevřela se branka sousední zahrady a na ulici za ohlušujícího štěkotu vyběhl drobný Bobík – podle všeho vzdálený příbuzný teriéra – a z „odvážné“ vzdálenosti dvou metrů, zahrnoval Bonga psími nadávkami a výhrůžkami. Bongo souseda znal – vždy když procházel kolem jeho plotu, provázel jej štěkáním, vyskakováním, vrčením a vším, čím lze vyjádřit psí nepřátelství. Bongo chvíli setrval v důstojném klidu a jen odhalil řady zubů. To Bobíka rozzuřilo ještě více a začal vyskakovat do výšky. Náhle Bongo ztratil klid a napjal se na vodítku – pan Novák měl ale zkušenosti a bez obtíží Bonga udržel. Co ale nevydrželo, byla karabina na Bongově obojku – pan Novák dávno věděl, že by ji měl vyměnit. Karabina podlehla tahu padesáti dvou kilogramů živé síly a praskla. Další už bylo otázkou několika okamžiků: Bongo překonal vzdálenost k Bobíkovi skokem, pohybem hlavy srazil Bobíka na zem a čelistmi pevně sevřel hrudník, Bobíka zvedl, odhodil stranou, a aniž by jej pustil z očí, zaujal obranný postoj. To už ale Bonga za obojek držel pan Novák a ať již Bobík ve své psí hlavičce přemýšlel o čemkoliv, rozhodně neměl náladu na odvetný útok. Jeho tělíčko bylo zakrvácené a téměř současně s okamžikem, kdy spustil psí nářek, se ozval křik jeho majitelky. Pan Novák odtáhl Bonga na pozemek, zavřel do kotce a sousedku i s Bobíkem naložil do auta a odvezl k veterináři. Bobík se, po dvou operacích, zotavil, účty za veterinární výkony pan Novák uhradil a měl za to, že tím je vše vyřešeno. Na stole však před námi ležel dopis, ve kterém advokát majitelky požadoval uhradit celkem 2 500 Kč za cesty k veterináři a zpět, vykonané sousedčiným vozem a 50 000 Kč za nemajetkovou újmu Bobíka, který poraněním utrpěl šok s poukazem na to, že podle nového občanského zákoníku má zvíře – tedy i pes – nové postavení. Pan Novák si zoufal, protože 50 000 Kč představovalo téměř celý zbytek jeho úspor – přes 20 000 Kč již dal za veterináře. Celý případ jsem s pánem probral a dospěli jsme k následujícímu řešení: odpovědnost pana Nováka za napadení, byť vyprovokované Bobíkem, byla jednoznačná. Bongo, jako příslušník služebního plemene, měl mít košík – právě pro případ, že vodítko nebude dostatečným zajišťovacím prostředkem. Pan Novák si toho byl vědom a fakticky se svým postojem k odpovědnosti přihlásil. Částku 2 500 Kč za cesty k veterináři jsem doporučil panu Novákovi uhradit – jednalo se o výdaje, které paní doložila, a je vcelku logické, že k veterináři vzdálenému 21 km cestovala s poraněným psem právě vozem.

Psí nemajetková újma
Jinak se to všem mělo s nemajetkovou újmou. Nový občanský zákoník o nemajetkové újmě hovoří v § 2971 takto: „Odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.“ Z ustanovení mj. vyplývá, že právo na nemajetkovou újmu má každý – tedy ten, kdo je subjektem práva. Podle § 494 OZ „Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.“ Ustanovení tedy neříká, že by se zvířata stávala účastníkem občanskoprávních vztahů na úrovni člověka nebo právnické osoby, ale že jsou tvorem, se kterým se zachází jako s věcí, pokud se to nepříčí faktu, že je to smysly nadaný živý tvor (poznámka autora: jak v této souvislosti pojímat jatka, skutečně netuším). Z toho důvodu jsem vyhodnotil požadavek na náhradu nemajetkové újmy pro Bobíka jako nedůvodný. Byl jsem si ale vědom, že určitá, nemajetková újma mohla vzniknout na straně sousedky (leknutím, obavami o Bobíka a kdo ví, jak by to dopadlo, pokud by se případ dostal před soud), proto jsem panu Novákovi doporučil, aby sousedce sepsal ještě omluvný dopis a vedle 2 500 Kč za cesty k veterináři uhradil ještě 1 000 Kč jednak k náhradě obtíží, které nejsou kryty náhradou škody, s tím, aby za tyto peníze byl koupen třeba pamlsek pro Bobíka. Pan Novák tak učinil a věc tak byla vyřešena.

Náhrada škody nově
Na tento případ jsem si vzpomněl, když jsem uvažoval, jak začít cyklus článků o náhradě škody v novém občanském zákoníku: tato úprava je totiž nejenom odlišně formulována od úpravy předchozí, ale je i jinak pojata koncepčně a Bongův případ zahrnuje téměř všechny složky, které jsou pro pochopení použitelné.

Původně byla právní úprava rozdělena do dvou základních oblastí: jinak pro podnikatele a jinak pro běžné fyzické osoby. Nově byla tato dvoukolejnost odstraněna a současně se objevila novinka – povaha (původ) povinnosti, jejímž porušením škoda vznikla:

  1. Jinak se posuzuje porušení zákonné povinnosti (tedy jednání proti ustanovení zákona), u kterého se vyžaduje, aby zavinění škůdce bylo prokázáno.
  2. Jinak tomu je při porušení smluvní povinnosti (například dodat zboží včas), která je postavena na principu objektivní odpovědnosti.

Dřívější pojem škody byl nahrazen pojmem jazykově a obsahově obecnějším v podobě „majetková újma“, která je chápána jako újma na jmění (výraz pro majetek v nejširším slova smyslu) a představuje nejen úbytek aktiv (vozidlo zničené při dopravní nehodě), ale nově také přebytek pasiv (například povinnost nahradit smluvní pokutu za naše zpoždění nastalé dopravní nehodou).

Častý problém s amortizací poškozených nebo zničených věcí řeší nová právní úprava výslovným stanovením pravidla, že pro určení peněžité náhrady škody se vychází z ceny obvyklé v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnově věci celkově vynaložit. Pokud tak v důsledku poničení části věci byl poškozený nucen koupit věc celou, hradí se celková cena a nelze již jakýmkoliv způsobem poměrně snižovat výši náhrady podle opotřebování (amortizace) poškozené věci.

Pokračování příště.

Michal Pokorný,
advokát, právní zástupce Pionýra