Až se zima zeptá: Co jste dělali v létě?

S touhle otázkou jsem se vypravil za předsedou a oběma místopředsedkyněmi Pionýra. Chtěl jsem se totiž zeptat: Posunula se příprava směrnice o hlavní činnosti? Čas totiž ukrajuje měsíc za měsícem z termínu, který stanovila Konference o činnosti Pionýra, pro její vznik. Naši představitelé i v horkých dnech letošního léta zůstali ledově klidní: Příprava probíhá víceméně podle plánu, směrnice bude na podzim představena.
Hleděl jsem se asi trochu nevěřícně, protože rachocení strojů z práce na směrnici zrovna v ozvěnách neduní, ale Darina, Káča i Martin přitakávali. Bude tak, jak bylo stanoveno.

O přípravě SHČ se moc nemluví, nezdá se vám?
DZ: Nezdá, je to tak. Je na tom ale něco divného? Copak ty si myslíš, že ji lidi ve spolku netrpělivě vyhlížejí? My o tom tak úplně přesvědčeni nejsme. To by se možná hrnuly početnější zástupy zájemců o práci na ní. Vše podstatné k její přípravě bylo vysloveno kolem konference v r. 2015 a debata se určitě rozběhne, až bude dílo „na stole“.
KB: Navíc loni se všichni zabývali především obsahovou přípravou výročního zasedání, tedy vyhodnocením a novelou stanov a směrnice o přípravě VZP. Směrnice o hlavní činnosti zůstala trošku stranou. Lidské kapacity nejsou neomezené a dělat všechno najednou se stejnou intenzitou fakt nejde.
MB: No, mně trošku zamrzelo, že velcí diskutéři o její potřebě a nezbytnosti zkrátit termín přípravy směrnice od té doby nejen mlčí, ale ani nepřiložili ruku k dílu. Mám trošku obavu, že o to víc je bude slyšet později. Ale to už je takový náš piofolklór, že?
Celkově se trochu obáváme, že až bude hotovo, proberou se někteří, doposud hluší a slepí a budou se snažit uplatnit své tužby a vzniknou spory, které nás zahltí, a budeme se topit v debatách o nepodstatných podružnostech…

Takže sice mlčky a nenápadně, ale…
MB: …stále se na ní pracuje. Někdy po malých krůčcích, ale postupně a ustavičně. Členům výkonného výboru ČRP se o ní patrně i zdává, protože na každém jednání na ni přijde řeč. Pracovní miniskupiny vždy přinesou nějaký kus a dokument se tak posouvá dál.
KB: Je ale potřeba na rovinu říct, že si skutečně neděláme iluze, jak po směrnici všichni touží. Od řady lidí zní unisono: Šlo to bez ní tolik let… A navíc – když se podíváme kolem sebe – tak jsme dost sešněrovaní i bez ní.
ZD: Nicméně není co řešit – úkol z Konference o činnosti zní jasně… A my ho splníme. Z tohoto pohledu je to jednoduché. Vlastní práce na textu směrnice už ovšem tak prostá není. I my se leckdy mezi sebou dohadujeme dost ostře (a významně při tom pomrkává na Káču a Martina, oba přikyvují).

Jste snad ve při? 🙂
MB: No to snad ani ne… 🙂 Ale dohadujeme se občas hodně, často abychom pak zjistili, že chceme totéž, jen to každý uchopil z jiné strany. Největší rozpor je v objemu… Jak na co nejmenší prostor vtěsnat co nejvíc! Protože – a v tom se ovšem shodujeme – bude-li směrnice příliš rozsáhlá, stejně ji nikdo nepřečte.
KB: Jenže pak by nebyla moc k užitku! Směrnice, obecně vzato, mají dávat návody na přístupy a řešení. Nemůžou ale obsáhnout všechno a popsat každou nuanci.
DZ: Dlouho jsme třeba diskutovali o poměru něčeho, čemu pracovně říkáme „metodický rozměr“, a pevných závazných pravidel. Najít vyvážený poměr těchto dvou složek je leckdy práce pro slovního akrobata.

A jak to tedy vidíte časově?
DZ: To je jasně dáno – během pracovního víkendu (9. – 10. září) se bude text dolaďovat a pak se oficiálně zveřejní. Česká rada Pionýra bude návrh projednávat v listopadu. Opravdu přesně tak, jak bylo určeno. A pro mně (při těch slovech se usmívá) definitivně skončí konference o činnosti.
MB: Jen se neraduj, napsat směrnici je jedna věc – ale uvést ji do života…
DZ: To snad ale už bude úkol všech, ne?! Už takhle se jen málokdo chtěl k odpovědnosti za její tvorbu hlásit…
KB: Je potřeba říct, že tahle směrnice je opravdu kolektivní dílo, i když někdo přispěl třeba víc a někdo míň. Hlavně se snažíme, aby byla nejen plná vzletných slov (a upřeně se zahledí na Martina…) a vyhovovala obecně závazným předpisům, ale aby taky odpovídala i zdravému selskému rozumu. To ale nejde vždycky dohromady…
DZ: Několikrát jsme si z legrace říkali, že jsme jako národní buditelé a zapisujeme ústní lidovou slovesnost. On si totiž leckdo neuvědomuje, že sepisujeme něco, co se traduje jako zvykové právo a z generace na generaci se předává jako zkušenost od starších mladším, nastupujícím. Jenže – když to najednou zapíšeme, působí to až nepravděpodobně.
MB: To je fakt, když jsme si sepsali povinnosti vedoucích (PS, oddílů, táborů…) říkali jsme si, že to snad ani není možné všechno dodržet. Přesto činnost běží desetiletí a ta pravidla se vesměs dodržují.

 

Tvůrčí týden

V polovině prázdnin se na Moravě sešli lidé z různých úrovní Pionýra. Nešlo o jednání žádného orgánu, ale o setkání lidí, kteří chtěli společně zapracovat na věcech, které jsou zkrátka zrovna potřeba – například na Směrnici o hlavní činnosti, ale nejen na ní.

 


Takže abychom to shrnuli. Po takzvaném tvůrčím týdnu, kde byl na směrnici velký kus odpracován, máte všichni pocit, že je její tvorba na dobré cestě?
MB: Přesně tak. Ovšem řečeno s klasikem: Tento způsob léta (prožitý s dokončováním směrnice o hlavní činnosti) zdá se mi poněkud…
Platí však: Až se zima zeptá… budeme moci odpovědět: Ano, máme hotovo!

ptal se Jakub