Adventní dobrodružství

Vedoucí oddílu Dominik byl se třemi instruktory na „vánočním“ nákupu. PS dokončovala přípravy na zimní tábor, který navazoval na vánoční svátky. V „obřím“ obchodě pro řemeslníky zaplnili objemný nákupní vozík prkny, hranoly, deskami překližky, spojovacím materiálem a všemožným „železářstvím“, podle dlouhého a dlouho diskutovaného seznamu. Nejbližší víkend totiž plánovali na táborové základně pár oprav.

To první, co v areálu obchodu upoutalo každého příchozího, byl ale malý domeček s vystavenými vánočními stromky, na jehož střeše blikala snad až přezdobená jedle. Prodavači postávali kolem elektrického ohřívače, aby alespoň takto unikli z mrazivého chladu. Náhle se objevil pán v montérkách, který potřeboval dvanáct stromků na jakýsi úřad. Prodavači ožili, stromky připravili a pán zacouval s dodávkou ke stánku. V cestě mu stál ohřívač, a tak ho odsunul na stranu, naneštěstí k prodejnímu stánku, jehož střecha začala za chvíli doutnat. Zanedlouho se objevil první nesmělý plamínek a při nakládání posledního stromku přezdobená jedle na střeše vzplála jako pochodeň. Vypukl zmatek, pán s dodávkou bleskurychle ještě s otevřenými dveřmi zmizel. Prodavači bezmocně zírali na hořící jedli, dopadající na jejich zboží. Požár se začal šířit.

Dominik, který ve školním věku byl „dětským hasičem“, bleskově vyhodnotil situaci a zavelel: „Kluci, u té ohrady jsou vozíky s palivovým dřívím, musíme je dostat pryč“. Nikdo nezaváhal a ani ne za pět minut byly všechny vozíky ve volném koutě parkoviště, dostatečně daleko od požáru, se kterým již zápasila skupinka podnikových hasičů. Asi po čtvrt hodině to oheň vzdal a po spáleništi se již procházel profesionální hasičský vyšetřovatel s policistou. Když se vyšetřovatel dozvěděl o zásahu Dominika a jeho instruktorů, nešetřil chválou a vedoucímu prodejny vysvětlil, že zásah zabránil rozšíření požáru na prodejní halu – vozíky byly totiž vyrovnány u jeho stěny. Následovalo poděkování, potřásání rukama, výměna adres a telefonů.

Událost však měla jeden velmi prozaický důsledek – při manipulaci s vozíky si jak Dominik, tak jeho instruktoři, nejen neuvěřitelně ušpinili bundy, ale v podstatě každá byla alespoň na jednom místě natržená – prohrála v boji s ostrými hranami vozíků. Rekord měl instruktor Roman – jeho bunda přišla o levý rukáv a pravý měl trhlinu přes 25 cm. Rodiče instruktorů byli na výkon potomků patřičně hrdí, ale byli postaveni, v předvánočním čase, před neplánovaný a nemalý výdaj – bylo třeba koupit nové bundy, ty „hasičské“ byly fakticky neopravitelné.

Dominik se obrátil na spolkovou pojišťovnu – druhý den se ozval likvidátor pan Ostrý, nechal si všechno vysvětlit, a když se dozvěděl, že stánek patřil řemeslnickému obchodnímu centru, tak Dominikovi poradil, aby se obrátil na ně. Dominikovi nebylo příliš jasné, proč – přece se k pomoci rozhodli dobrovolně, nikdo je nepřizval. Pan Ostrý mu vysvětlil a pak ještě napsal do e-mailu příslušné ustanovení občanského zákoníku § 2908 „Kdo odvracel hrozící újmu, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů a na náhradu újmy (poznámka autora: zde rozuměj škody na ošacení“), kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v jehož zájmu jednal, nanejvýš však v rozsahu přiměřeném tomu, co odvrátil.“ Dominik se opět vydal do obchodního centra. Dostalo se mu srdečného přijetí a poté, co si pan ředitel přečetl e-mail pana Ostrého a zavolal pojišťovně, byla věc vyřešena – Dominik odcházel s písemným příslibem proplacení nových bund a instrukcemi, které bleskově zaslala pojišťovna obchodního centra. Tím ale věc neskončila: za týden skupina obdržela „dárkový poukaz“ v hodnotě 50 000 Kč a tříletou slevu 20 % na veškeré nakoupené zboží. Byly to prvé Vánoce, kde obdarovaným byla i PS.

Michal Pokorný
advokát, právní zástupce Pionýra