1918 – 2018

Mým koníčkem je historie. Proto asi jen málo překvapím, když se v glose v lednu 2018 zmíním (jako i na jiných místech tohoto čísla zpravodaje) o jednom stoletém výročí. Sám ho vnímám hodně citlivě – asi i proto, kolik se toho dnes o češství a „vlastenectví“ namluví, některými i nažvaní. A trochu si vypomohu citátem TGM, byť ten je z doby pozdější… Odstupující prezident ho vyslovil 14. 12. 1935, ve svém abdikačním projevu:

„Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily.“
Proč si myslím, že stojí za to si připomenout základní ideje státu, ano, právě toho státu, od jehož vzniku uplyne letos sto let a jenž je dnes mnohými označován za mrtvý a překonaný? A o jakou myšlenku vlastně jde? (TGM  se přitom nepovažoval za jejího objevitele a jeho propagování historických souvislostí nebylo původní. Zdůrazňoval však nezbytnost historického vědomí pro budoucnost – stát přirovnával k rostlině nebo stromu, které také neprospívají, když si nehledí svých kořenů.)

Za jeden z nejpodstatnějších stavebních kamenů naší státnosti náš první prezident považoval – a navazoval v tom na J. A. Komenského, F. Palackého, ale třeba i na K. H. Borovského – humanistické ideály. I proto, že nabízejí obecně lidské hodnoty překonávající běžné spory – a to i mezi národy. Což se snažil promítat do úsilí o řešení národnostních třenic v ČSR. „Být člověkem a uznávat druhého jakožto člověka v právech, o to běží.“ – to jsou jeho slova, jimiž své pojetí humanity vysvětloval. Po mém soudu jde o myšlenku vysoce nadčasovou a hodnou zamyšlení.

Nu, a jak moc se nám – jako dědicům tradice československého státu, vzniklého v r. 1918, a stávajícím nositelům české státnosti – daří tuto ideu alespoň znát a sdílet, natož rozvíjet, to už si musí odpovědět každý sám.

Martin